Vyhledávání       Obchodní podmínky       Nápověda
 
Antikvariát
ISIS
 
Xiaoxiaosheng, činný 16. století-17. století:
Půvabné ženy : Čin Ping Mei


Xiaoxiaosheng: Půvabné ženy : Čin Ping Mei, 1992 Maxima, Praha 1992

Rozsah: 615, [1] s.    Formát: 18,4x11,1
Popis: Brožovaná, velmi dobrý stav. (99%)

Cena: 60 Kč

Nakladatelské údaje:



Anotace:
Správně se tento román jmenuje Ťin Pching Mej, což znamená květy slivoně (mej) ve zlaté (ťin) váze (pching), ale zároveň to ukazuje na osobní jména tří půvabných hrdinek románu: Ťin-lien (Zlatý lotos), Pching-er (Váza) a Čchun-mej (Jarní květ slivoně). Slovo Ťin navíc znamená všeobecně "kov", v čínské symbolice element spojený se západem, s podzimem, se smrtí. Váza Pching zase připomíná nádobu plodnosti, vagínu, a slivoň Mej, jež kvete v brzkém jaru, někdy i pod sněhem, znamená vitalitu, ale též hypersexualitu, jež se vymkla. Tak už sám titul našeho románu zůstává hádankou o mnoha oprávněných řešeních. Originální titul "Ťin Pching Mej cch'-chua" znamená sice "Vyprávění o Ťin Pching Mej", ale vzhledem k vícevýznamnosti znaku "chua" (vyprávění), může být tentýž titul vykládán i jako "Milostné memoáry penisu". Hádankou dodnes zůstává i autor. Do úvahy přicházelo již ne méně než dvě desítky jmen a osobností, z nichž některé nabízely svůdné možnosti kombinací a legend. Nedávno bylo znovu vážně zpochybněno autorství známého učence a literáta Wang Š-čena (1526-1590), který byl jako pravděpodobný autor uváděn v české předmluvě z roku 1948 (uváděn jako ministr financí Vang-Ši-šeng). Neprokazatelné je i autorství jeho současníka Sü Weje (1521-1593), proslulého excentrika, dramatika a malíře, kterému by asi autorství tohoto nonkonformního díla více slušelo. Česká verze německé parafráze románu od Franze Kuhna vyšla z pera spisovatelky a publicistky Síny Drahorádové-Lvové roku 1948. Překladatelka svůj zdroj neuvádí, ale není o něm pochyb. Pokud jde o román Ťin Pching Mej, asi bych se neodhodlal doporučit tuto starší parafrázi k reedici, kdybych nevěděl, že i mezi mými literárními přáteli, jejichž vkusu a názoru si vážím, jsou mnozí, kdo byli uchváceni mohutným vypravěčstvím neznámeho autora Ťin Pching Mej právě v té podobě, jakou mu dala dnes již zapomenutá česká literátka. Ťin Pching Mej je největší erotický román Dálného východu. Mnozí mu přisuzovali i jiné atributy. Například v něm viděli politickou satiru, namířenou na císařský dvůr mingské epochy Wan-li (1573-1622). Jiní vyznavači tohoto románu zdůrazňovali zjevné i skryté morální soudy, aby dílo zbavili klatby pornografie. Kde je pravda? Jisté je, že Ťin Pching Mej je dílem mimořádného talentu vypravěčského, že je to dílo robustního naturalismu, jímž byl čínský román mravů už počátkem sedmnáctého století přiveden k úrovni zcela mimořádné. V dějinách stojí román Ťin Pching Mej na křižovatce vývoje velkého čínského románu. Téměř symbolicky se celé mohutné předivo románové fabule odvíjí od jediné epizody ze závěrečných kapitol starého vypravěčského románu Příběhy jezerního břehu (Naše vojsko, 1965). A na druhé straně není pochyb, že vrcholné klasické romány, především Literáti a mandaríni (Odeon 1964) a Sen v červeném domě (Odeon 1986-88), vznikající o více než sto let později, vděčí za mnohé právě jeho umění. (Z předmluvy 1992: Oldřich Král - Návraty)


 
  košík