Anotace:
Nová próza národního umělce Zdeňka Pluhaře je knihou vzpomínek, jakýmsi fiktivním memoárovým románem, do něhož autor uložil své dojmy a prožitky z let dvacátých a třicátých. Na příběhu nenaplněných lásek dvou kamarádů a osudech dalších obyvatel jednoho brněnského měšťanského domu se rozvíjí barvité panoráma první republiky s její pitoreskní zajímavostí i tragickým iluzionismem. Meziválečná republika je přitom nazírána s karnevalovým šarmem, jako tragikomické divadlo s názvuky operety i pohřbu. Autor se však nesnaží o laciné karikování doby, ale o pravdivé svědectví, které svou neotřelostí zaujme pamětníky i mladší generaci. Do objektivního světa několika nosných postav, jako vypravěč Dušan, neslavný syn slavného otce, jak sám sebe ironicky charakterizuje, či jeho přítel Václav, prototyp prvorepublikánské snaživosti, nebo excentrická svůdnice Lu anebo starý profesor Gregor, který usiloval o rozboření Rakouska a o zachování jeho ideálů, vstupuje přímo či nepřímo velké množství reálií a společenskopolitických událostí, které formovaly charaktery: čas první poválečné euforie, zlatá mládež se svou rádoby bohémskou i erotickou extravagancí, za zvuků charlestonu pošetile revoltující proti tradicím, problematika legionářů a sokolství, ruská emigrace, radikalizace a následný útlak dělnictva, postupná aktivizace domácích reakčních sil, hrozba hitlerovského obklíčení spolu s naší rozkolísanou politickou koncepcí vedoucí k mnichovské tragédii. Autor však neusiluje o jakýsi všeobsahující obraz prvního dvacetiletí našeho státu, ale o kompozičně vyvážený románový tvar, který vede čtenáře k hlubšímu zamyšlení a v lidských konfliktech protikladných typů odhaluje antagonismy dnes už možná málo pochopitelné a neopakovatelné doby. [obálka Československý spisovatel 1989]