Anotace:
"Maigret se brání" patří k posledním maigretovkám. Je postavena na vynikajícím nápadu; komisař Maigret se poprvé octne v roli vyslýchaného, poprvé se vymění role, otázky neklade Maigret, ale jsou kladeny jemu. Slavného komisaře samozřejmě nebudou soudit, ale je logické, co se od něho očekává: žádost o předčasné penzionování - konec kariéry a tichý sklonek života s rybářským prutem... Maigret však není z těch, kteří se lehce vzdávají, brání se, i když jeho kauza vypadá beznadějně. Rozvine usilovné pátrání, v němž odhalí těžké zločiny páchané v lékařské ordinaci. Román má všechny simenonovské přednosti: napínavost, výborné dialogy, věrnou kresbu prostředí s jeho poutavou atmosférou, ať již jde o poklidnou nenáročnou domácnost Maigretových, zašlé zakouřené kanceláře policejního ředitelství na Zlatnickém nábřeží nebo malá pařížká bistra a hospůdky. Pro Maigretův způsob vyšetřování je charakteristické ulpívání na všedních, zdánlivě bezvýznamných detailech, logika vedená intuicí a neproklamativní lidskost spojená se sociálním cítěním. Navíc v této knížce podal Simenon i kriticky ironický obraz zasahování mocných do činnosti policie. [obálka Československý spisovatel 1985]