Anotace:
Jméno František Lysý se začalo v lesnických a dřevařských časopisech objevovat před více než šedesáti lety. Když pak mladý lesník dostudoval, nabyl praktických zkušeností, stal se pedagogem a později ředitelem táborské lesnické školy, věnoval se odborné literatuře soustavněji: V období let 1951-1979 mu vyšlo 16 knižních titulů, převážně učebnic pro lesnické a dřevařské školy, ve 22 vydáních.
Pro všechny jeho práce je charakteristická důsledná orientace na praxi - z ní vycházejí a jí slouží. Autor ji důkladně poznával za dlouhá desetiletí práce v mnoha oblastech předmnichovské republiky - zvlášť rád vzpomíná na léta působení v lesních provozech Podkarpatské Rusi, v Beskydech a na Domažlicku.
Lysého knížka o šumavských lesích vydává počet odborníka, pamětníka, učitele. Nechápe Šumavu jako uzavřené samostatné teritorium, ale jako organickou součást celého našeho lesního hospodářství - proto nabízí ke srovnání lesnickou praxi šumavskou s metodami užívanými a osvědčenými v jiných oblastech. Ne náhodou klade zvláštní důraz na zanikající nebo již zaniklé technologie těžby a dopravy dříví - klasické dřevorubecké ruční kácení, přibližování koňmi a voly, sáňkování dříví, smykování a plavení dřeva. Očima praktika a dobrého hospodáře posuzuje míru mechanizace, pronikající do našich lesů. Vítá všechno, co šetří práci člověka, ale protože dávno pochopil zákony života lesa a sžil se s ním, nemůže nevidět i druhou stranu této mince.
František Lysý má právo být pamětníkem: Dovede se upřímně rozlobit nad nepořádně složenou hranicí dřeva, nechá se okouzlit gejzíry vody, rozrážené polenem řítícím se plavebním kanálem, ale umí i odolat svodům staromilských nostalgických vzpomínek. Podává objektivní dokument o životě lesa a lidí v něm od počátku tohoto století, přináší zasvěcený pohled na les dnešní. Vychoval několik generací lesníků a se všemi jej spojuje touha, aby i pro ty, kteří přijdou po nás, zůstal les živý a krásný.
[obálka Jihočeské nakladatelství 1989]
|