Anotace:
Krásu Šumavy obdivují nespočetné řady návštěvníků. Málokdo z nich a dokonce i málokdo z usedlíků si ale uvědomuje, že krajinná krása Šumavy je pouze jedním z prvků jejího bohatství. Nálezy zlata a stříbra pomohly objevit ložiska křemene, který se spolu s ohromnými zásobami dřeva stal ve 14. století základem rozvoje výroby skla na Šumavě. A bylo to právě sklo, které již v 17. století proslavilo nejen Šumavu, ale i celou naši zem téměř na celém světě. Publikace Viléma Kudrličky a Jiřího Zálohy poodhaluje roušku, zahalující dosud opomíjenou práci šumavských sklářů, která si po řadu let udržovala prioritu ve světě svou výtvarnou nápaditostí, řemeslnou dokonalostí a kvalitou. Autoři však neprobírají jen technologii výroby skla ve vazbě na přírodní podmínky. Poprvé se zde otevírá pohled na šumavské skelné hutě prostřednictvím sklářů samotných, prostřednictvím života jejich rodin a rodů, jež přinášejí řadu zajímavých postřehů z tehdejšího i současného života obyvatel Šumavy. Charakter přírody a práce ve skelných hutích přispívaly k postupnému osídlování pohraničního pralesa i k formování člověka samotného. A tak v knize defilují nejen jména huťmistrů, skelmistrů i prostých sklářů, ale seznamujeme se i s jejich radostmi a strastmi, úspěchy a nezdary, zvyky, stravou, bydlením, oblečením a vůbec se vším, co se životem někdejších šumavských sklářů souvisí. Kniha je napsána se zaujetím pro věc, přístupně a poutavě a každá kapitola dává vnímavému čtenáři možnost konfrontovat tehdejší způsob života s novými pohledy na Šumavu. [obálka Jihočeské nakladatelství 1987]