Anotace:
Úvod Ač úvod předchází ději a uvádí v něj čtenáře, napsal jsem jej až na konci svého díla. Neměl jsem vůbec v úmyslu psáti ho, ale když jsem dokončil poslední řádek svého spisu, zmocnilo se mne zvláštní rozčilení, provázené některými zjevy, které papíru nesvěřím. A proto mám za svoji povinnost požádati ty, jichž minulost jsem se snažil odhaliti podle pravdy, aby mne snad nestíhali ze záhrobí. O jejich existenci jsem se přesvědčil nejenom já, ale pocítili ji i jiní, jmenovaní zde, v prvých kapitolách mého líčení. Nechtěl jsem porušiti posvátného klidu Julie Cambo, která se projevila mně i panu redaktorovi, jehož jsem přejmenoval na Waltona. Ani nechci vyzývati zbylé vlivy po dávno zetlelých loupežnících, tam nahoře na svahu košáteckého údolí, kteří s námi zahráli po několikráte podivuhodným způsobem. Nechť si myslí milí čtenáři, čtouce tyto řádky, že jsem jim předložil pouhý fantastický románek. Nebudu nikoho přesvědčovati, ačkoliv vím, že jedenkráte, až lidská vzdělanost se ponese větší měrou směrem duchovním, než materialistickým, mnohý uvěří. Když někdo vypravuje o zámeckých paních, kouzlech středověku, o různých tajemných tvorech, žijících v přírodě, vodnících, lesních vílách a dracích, tu skeptik naší doby pokrčí rameny a zasměje se. A přece poznenáhlu se potvrzují tyto zjevy jako existující. Z dostatek dočítáme se svědectví o tom, že se namnoze zběhly události, jichž lidský rozum nechápe a snaží se je marně a nejapně vysvětliti. I alchymistické přeměny kovů ve zlato, nezdají se více nemožností. Ba i ti pohádkoví draci vysvětlují se dnes předpotopními ještěry. Jen tolik chtěl jsem říci úvodem. Vykládati více nemám za účelno. Věřící věří a nevěřícího nesnažím se obrátiti. Uvěří jednou až v některém svém příštím životě. [vyd. 1927]