Anotace:
Poprvé máme u nás možnost seznámit se téměř v úplnosti se vším, co se v starověké řecké a římské literatuře vyskytlo jako jakýsi pravzor a prapředek moderní povídky nebo novely. Téměř nikdy to nebyly záměrně vytvořené drobné prozaické formy, nýbrž ukrývaly se jako "dílko v dílu", vyprávěly na okraj vlastní epické linie díla příběh jednotlivé osoby nebo událost, jež měla podepřít nějakou obecnou pravdu nebo výklad. Jsou tedy nejčastěji zasazeny jako barvitý kamínek v zašedlejší obrubě děl starověkých historiků, zeměpisců, řečníků, filosofů, moralistů, výjimečně i romanopisce. V antických novelách se setkáváme nejen se slavnými jmény, jako je Hérodotos, Démosthenes, Livius, Petronius, Plutarchos, Lukianos nebo Apuleius, ale i s autory méně známými, často dokonce i poprvé se v češtině představujícími: s Lysiou, Appianem, Flégónem, Ailianem, Aristainetem, Stobaiem, Flaviem Filostratem nebo Diodórem Sicilským. - Příběhy, o nichž vyprávějí Antické novely, jsou zajímavé také tím, že se v nich shledáváme s prastarými tématy celé světové literatury. Čerpal z nich Ital Boccaccio, právě tak jako Angličan Shakespeare, Francouz Corneille stejně jako Němci Schiller nebo Hebbel i náš Vrchlický a Zeyer. [obálka SNKLU 1965]