Anotace:
Kniha podává poprvé souborný přehled o mnohotvárné umělecké aktivitě Italů v Praze, která se tak hluboko vtiskla do její historické tvářnosti.
Nástup renesance provázela první mohutná vlna emigrace stavebních řemeslníků z pojezerních obcí severní Itálie a švýcarských údolí, z oblasti, která byla již od středověku bohatým rezervoárem uměleckých sil. Pocházel odtud patrně i autor projektu první pozoruhodné architektury, jíž renesance vstoupila na půdu Čech, Královského letohrádku u Pražského hradu. Hrad se stal spolu s dalšími královskými stavbami hlavním střediskem mnohostranné aktivity Italů usazených dočasně nebo trvale v Praze. Jejich kolonie zde založila nábožensko-společenskou korporaci s vlastním shromaždištěm, s architektonicky mimořádně významnou kaplí u staroměstského Klementina, a samostatným špitálem na Malé Straně. Mimořádný rozkvět umění pak nastal ve "zlaté" době panování císaře Rudolfa II., který se projevil nejen jako velkorysý mecenáš a sběratel, ale i jako stavebník. Jeho dvůr byl také světově významným střediskem práce z drahých kamenů, zvláště zásluhou rodiny Miseroniů, usazených v Praze po tři generace. Nástup baroka a jeho rychlý rozvoj velkými stavebními akcemi, stavbami paláců od rozsáhlého Valdštejnského až po obrovitý Černínský, mohutných jezuitských komplexů a klášterů s velkými chrámy a členitých fortifikací, byl téměř výhradně dílem italských rodových hutí. S nimi je spjato i vrcholné období baroka, doba osobité tvůrčí činnosti geniálního Itala G. Santiniho. V dalších desetiletích již jejich počet i význam značně klesá. Téměř výhradně spočívala v jejich rukou práce štukatérská, kdežto ve volné plastice a zvláště pak v malířství se Italové uplatnili poměrně málo.
[obálka Panorama 1986]
|