Vyhledávání       Obchodní podmínky       Nápověda
 
Antikvariát
ISIS
 
Scheufler, Vladimír, 1922-1995 * Šolc, Václav, 1919-1995:
Já jsem plavec od vody

: Historie jihočeské voroplavby

Scheufler: Já jsem plavec od vody, 1986 Jihočeské nakladatelství, České Budějovice 1986

Rozsah: 157, [3] s., [48] s. fot. příl.    Formát: 20,9x14,5
Popis: Vázaná, obálka v okrajích slabě odřená, celkově velmi dobrý stav. (97%)

Cena: 150 Kč

Nakladatelské údaje:



Anotace:
Jsem starý vodák - kanoista a řeky jihu Čech byly pro mne vždy rájem přepěkných zážitků nejen z nádherné přírody v této části naší vlasti, ale i ze styku se zajímavými krásnými lidmi, mezi nimiž první místo zaujímali plavci - voraři. Je to už celá jedna generace, co propluly poslední prameny po českých tocích - bylo to 12. září 1960. Co bylo potom v letech 1966 a 1971, to byly jen rekonstrukce a krátké plavby. A je to už dost dávno, totiž v letech 1954 a 1955, co se tehdy mladí a začínající badatelé, jeden amerikanista a jeden ergolog, vydali za plavci a později za tajemstvím jihočeských archívů, aby odhalili minulost jihočeské voroplavby. Voroplavba patřila až do padesátých let k celkovému obrazu jižních Čech, k obrazu toku Vltavy, Otavy, Lužnice a Malše. Patřila k těmto řekám neoddělitelně už od ranného středověku, jak nám dosvědčuje například privilegium Jana Lucemburského z roku 1316, jež zachycuje voroplavbu již v plném rozkvětu. Plavení dřeva těmito vodními cestami bylo ekonomicky i technicky vždy velice výhodné - zvláště když silniční a železniční doprava nebyla na dnešní výši. Tato práce dále přinášela možnost dobrého výdělku lidem z míst, kde jiných příležitostí bylo poskrovnu. Vznikaly tak obće, kde voroplavba byla hlavním zaměstnáním jejich obyvatelstva, jako byly například na Vltavě Vyšší Brod, Purkarec nebo Hladká, na Lužnici Mláka či Dobronice, kde - jak se říkalo - nebyl plavcem jen šenkýř. Měl jsem za ta léta vodácké i badatelské činnosti možnost poznat stovky těchto zajímavých lidí a jejich práci, chlapskou a namáhavou, vyžadující sílu a obratnost při zacházení s nářadím. Dalším požadavkem byla dokonalá znalost řeky nebo i dvou řek, na nichž se měnila technika plavby podle přibývání nebo klesání hladiny. Tihle lidé svou práci milovali a nebyli by ji měnili za nic na světě. Když voroplavba na jihočeských řekách skončila, měl jsem možnost hovořit s více než stovkou plavců - vorařů, a jen tři čtyři z nich mi řekli, že by už nešli na vodu, kdyby voroplavba, jejich velká láska, pokračovala. A o této významné kapitole dějin práce jihočeských lidí vypráví tahle knížka. Dr. Václav Šolc [obálka Jihočeské nakladatelství 1985]


Obsah:



 
  košík