Anotace:
Předmluva Od roku 1874 až do r. 1896 podával jsem hlavně na základě pramenných studií v našem vědeckém "Časopise katolického duchovenstva" obrazy z domácích dějin církevních pod názvy: "Císař Josef II.", "Císař Leopold II.", "Císař František I.", "Císař Ferdinand I.", "Císař František Josef I.", které všeobecné oblibě se těšily. Spisovatel prof. J. Ježek prohlásil o nich ve svém cenném díle "Zásluhy duchovenstva o řeč a literaturu českou (od r. 1780-1880)", že "jsou zdařilé", a spolu pronesl tam přání, abych svou práci poopravil, sem tam doplnil a o sobě vydal". Toto přání bylo vnášeno na mne ještě s mnoha stran, než jsa zaneprázdněn spisováním svého čtyř svazkového "Všeobecného církevního dějepisu", nemohl jsem tomuto přání vyhověti. Konečně na opětnou žádost pp. vydavatelů "Vzdělavací knihovny katolické" povolil jsem onomu přání, rozšířil, doplnil a zpracoval jsem ony "Obrazy" na základě pramenův a literatury a učinil z nich "Dějiny katolické církve ve státech rakousko-uherských s obvzláštním zřetelem k zemím koruny české" (1740-1898). Doufám pak, že uvedené články, jež jako obrazy z domácích dějin církevních laskavě byly přijaty, i v tomto zpracování obliby dojdou. Budiž jen laskavě uváženo, že toto moje dílo jest vůbec prvním dílem o církevních dějinách ve státech rakouských v době od panování slavné císařovny Marie Terezie až na doby naše. Žádná literatura jiného národa v našem mnohojazyčném Rakousku nemá dosud díla takového. Ale tu každý, kdo dráhu razí, cestu staví, látku sbírá a tříbí, a zpracovav ji, podává veřejnosti plod své práce, musí veliké obtíže přemáhati, kdežto jeho nástupce má před sebou dílo již hotové, má přehled a rozhled uvolněný a poznává snadno chyby a vady svého předchůdce, zdali totiž o věcech a událostech mělce nebo přehluboko, málo nebo mnoho povídá. Zktrátka, upraviti hotovou cestu jest prací snadnější nežli ji klestiti a stavěti. Proto budiž s tohoto hlediště posuzována práce má, kdyby snad v některých stránkách méně se zamlouvala. Dílo mé není tak historií jednotlivých katolických ústavů a diecésí, jako spíše dějinami vývoje katolického života, které mají za účel vyložiti, kterak dnešní církevní poměry vyrostly a se dostavily. Moje dílo jest líčením boje za svobodu církevní. Snažil jsem se, abych veškeré znamenité církevní události ve státech rakouských uvedl a do pravého světla nestranně postavil, nikomu nelichotil a nikoho bez příčiny nehanil, počínaje si stranicky. Připojil jsem důležité události z dějin politických, kteréž dějiny církevní osvětlují a bez nichž by tyto temnými a nesrozumitelnými zůstaly. Píše jako Čech, měl jsem obzvláštní zřetel k církevním událostem v české koruně a doufám, že jsem tím svému dílu dobrou službu prokázal. Každý, kdo svůj národ a svou vlast miluje, počíná si podobně. Pročež myslím, že může dílo mé vstopiti s klidným svědomím na veřejnost, aby bylo hlasatelem pravé církevní svobody a povzbuzovalo český národ v lásce k víře našich slovanských apoštolů Cyrilla a Methoděje, našich sv. českých patronů: Václava, Ludmily, Vojtěcha, Prokopa, Jana Nep., a našich blahoslavencův: Ivana a Anežky Přemyslovny, víry to, kteráž jest založena na pevné skále sv. Petra, knížete apoštolův, a jeho nástupců, římských biskupů. V Praze 5. července na den sv. apoštolů Cyrilla a Methoděje 1897. Spisovatel.