Anotace:
Známe Albrechta z Valdštejna? Samozřejmě, není přece možné neznat tuto význačnou postavu našich i evropských dějin; víme o jeho strmé kariéře válečníka třicetileté války, o jeho zradě a konečném pádu. O skvělém hospodaření na Frýdlantě a o vraždě v Chebu. Ale známe ho skutečně? Z jakých poměrů vyšel a jaké podmínky ho vynesly na vrchol moci? Jaká společnost mu umožnila závratný úspěch a proč se ho táž společnost tak krutým způsobem zbavuje? Tyto a další otázky si pokládá ve svém objevném díle historik Josef Janáček. Nesoustředil se pouze na nejdramatičtější část Valdštejnova života, na léta, kdy stanul v čele císařské armády jako generalissimus a kdy na čas usiloval o to, aby nitky evropských událostí řídila jeho ruka, ale stanovil si náročný úkol zpracovat na základě pramenného materiálu celý postup Valdštejnovy kariéry. Od protestantského mládí na otcovské tvrzi v Heřmanicích na Moravě přes konverzi ke katolictví, základní podmínku dalšího vzestupu, k českému stavovskému povstání a Bílé Hoře. Od hejtmana ve vojsku Rudolfa II. přes stavovského plukovníka k veliteli armády císaře Ferdinanda II. a jednomu z nejslavnějších vojevůdců své doby. Od chudého moravského šlechtice, který má jen svou čest a své ambice, k nejbohatšímu muži v říši. Ale Albrecht z Valdštejna není jediným hrdinou Janáčkova díla - jeho protihráčem, příznivcem i protivníkem je jeho doba. Doba přinejmenším stejně dramatická jako jeho život, jehož výlučnost umožnila. Doba na rozhraní dvou historických epoch, kdy starý svět se brání svému zániku a nový se v bolestech rodí. Staré a nové konflikty této doby vyústily v třicetiletou válku - požár, jaký Evropa dosud nepoznala a v němž se rychle hroutilo všechno, co zbývalo ze starého feudálního světa. A právě této války se chopila arivistická postava Albrechta z Valdštejna, aby v ní nalezla svůj vrchol i pád. Nebezpečným úskalím historických biografií bývá jejich jednostrannost - u starších prací heroizace dané postavy (u osobnosti jakou bezesporu byl Albrecht z Valdštejna zvláště lákavá), u některých nových pak přílišné zdůrazňování objektivních podmínek, jež ubírá na významu jednotlivci. Domníváme se, že Janáčkovi se podařilo proplout Scyllou i Charybdou a vytvořit vyvážené dílo, přibližující v dokonalém souladu osobnost i její dobu. Dílo, jímž marxistická historiografie splatila svůj dluh postavě evropského významu, aniž bylo cokoliv ubráno z důrazu na Valdštejnův český původ a české zázemí. Janáčkova práce, jakkoliv rozsáhlá a vyčerpávající, si nečiní nárok na definitivnost svých soudů. Naopak, čtenář v ní najde mnoho příležitostí k zamyšlení a historik-odborník nejeden otevřený problém, podnět k dalšímu bádání. A konečně nikoliv posledním kladem knihy je její literární hodnota. [obálka Svoboda 1978]

Obsah: