Anotace:
Po knihách o víře a naději je hlavním tématem této knížky láska. Ježíš označil přikázání lásky k Bohu a k bližnímu za největší ze všech; učil, že člověk má milovat i své nepřátele. Mnoha lidem dnes znějí tyto výroky o lásce jako věty neznámého či už dávno zapomenutého jazyka. Autor se je snaží přiblížit hlavně těm, kteří na náboženské otázky odpovídají pokorným "nevíme". Je přesvědčen, že právě končí novověká podoba náboženství a že s ní odchází představa o Bohu, kterou nazývá "banální bůh". Nekončí však víra, naděje a láska. Autor připomíná definici lásky, připisovanou svatému Augustinovi: Miluji, to znamená: chci, abys byl. Tvrdí, že pro křesťanství není tak důležité, zda člověk věří v Boha, nýbrž zda Boha miluje - zda touží po tom, aby Bůh byl - ne ve smyslu přání, nýbrž existenciálního přesvědčení. "Proto otázka, zda člověk bytostně a z hloubi srdce chce, aby Bůh byl, může být položena jak těm, kteří si myslí, že Bůh není, tak těm, kteří si myslí, že je, i těm, kteří vědí, že to nevědí." "Bůh se nechce vlamovat násilím do vašeho srdce jako nezvaný host. Chce vejít branou svobody, branou toužící lásky. Řečeno jazykem mystiků: Bůh sám touží po naší touze." [obálka NLN 2012]

Obsah: