Anotace:
František Bártík (nar. 1976) se ve své odborné práci zaměřuje na problematiku táborů nucených prací a uranových dolů v komunistickém Československu. Je autorem řady studií na daná témata. V letech 2000 až 2007 byl pracovníkem Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV SKPV), v současnosti pracuje jako historik moderních dějin v Hornickém muzeu Příbram - Památníku Vojna. Atomová puma se stala po konci 2. světové války rozhodujícím prostředkem odstrašení či dokonce porážky předpokládaného nepřítele v připravovaném třetím světovém válečném konfliktu. Poválečné Československo, postupně stále pevněji svazované s tzv. táborem socialismu, v důsledku svých značných zásob uranové rudy (Jáchymov byl původně jediným místem sovětského bloku, kde se tato ruda těžila) se stalo důležitým článkem tohoto tábora a těžba uranové rudy jeho nejvýznačnějším příspěvkem k válečným přípravám Sovětského svazu. Mladý historik František Bártík zde popisuje, jak již krátce po válce, se souhlasem předúnorových vlád, předala ČSR takřka veškerou svoji těžbu do sovětských rukou. Krátce po zastavení vojenských operací se mohla naplno rozběhnout těžba, a to s použitím těch prostředků, jež totalitní moc měla k dispozici. Vzhledem k nedostatku kvalifikovaných sil se v uranových dolech, otevíraných postupně nejen v Krušných horách, ale i na Příbramsku a jinde, začalo pro tuto práci využívat nejprve německých zajatců, po únoru 1948 českých trestanců, a to ve značné míře z řad politických vězňů, soustředěných do smutně proslulých táborů nucené práce. Pracovní a vůbec životní podmínky v těchto táborech ukazují na krutost komunistického režimu. Středem autorovy pozornosti se stal vyhlášený tábor Vojna na Příbramsku. Při líčení někdy až vražedných poměrů v něm se opřel především o osobní vzpomínky těch, kteří jimi prošli. Tím jeho práce nabyla neobyčejně na přímo syrové autentičnosti. [z obálky Vyšehrad 2008]

Obsah: