Anotace:
Existují místa, která na člověka působí s mimořádnou silou. Lidé taková místa od nejstarších dob vyhledávali, aby se zde setkávali se svými bohy. Zde se dotýká fyzické s metafyzickým, zde lidé vnímali, co je přesahuje v prostoru i čase. Zde nacházeli odpovědi na prastaré otázky probouzející se duše: Kdo jsem, odkud přicházím, kam se ubírám?
Už pravěký lovec obětoval na vrcholku hory pod nebeskou klenbou část svého úlovku duchům, kteří vládli skrytými a nepochopitelnými silami všude kolem. Usedlý neolitický zemědělec tam postavil bohům i příbytek, v němž by mohli přijmout jeho dary a vyslechnout jeho prosby. A pak, když mu bohové dali schopnost ovládnout železo a kámen, postavil chrám, katedrálu...
Po staletí lidé putovali na posvátná místa. Bohové, tak jako lidé, přicházeli a odcházeli, měnila se jejich jména i podoba. Jediný Bůh nabídl člověku cestu ke spáse. Boží místa však byla stále stejná, místa síly, kde Bůh lidské prosby slyší a vyslyší.
Také krajina našeho domova je po tisíciletí vrstveným otiskem lidské přítomnosti. Posvátná místa zde často mají pradávnou tradici mizející v šeru věků. Barokní zbožnost znásobila jejich množství a přidala stovky míst zjevení a zázraků, na která putovaly rok co rok statisíce věřících.
Poutník na duchovní cestě vidí vše, co je k vidění, nadto však vnímá i genia loci, ducha místa, poselství lidské a boží, fyzické a metafyzické, sílu a směr. I po tisíciletích putujeme na posvátná místa, abychom pochopili, kdo jsme, odkud přicházíme a kam se ubíráme.
[obálka ANAG 2011]
Obsah:
|