Anotace:
Druhý svazek vybraných detektivních povídek o Sherlocku Holmesovi a jeho nerozlučném příteli doktoru Watsonovi uvádí čtenáře opět do mlhavých, plynovými lampami jen matně osvětlovaných ulic viktoriánského Londýna, v nichž slavné pátračské duo ve většině případů rozvíjí svou pamětihodnou aktivitu, ale vrací jej v retrospektivě i k samým základům moderní detektivní prózy, do dob, kdy se tyto čtenářsky tak žádané příběhy začaly teprve vyhraňovat v samostatný literární žánr. Od uvedení prvního holmesovského "případu" (byla to kniha Studie v šarlatové, 1882) uplynulo letos už plných sto let, ale přestože celou dobu vznikaly na celém světě nové a další detektivky od nesčetných autorů a v nekonečných variantách, před jejichž vynalézavostí a důmyslností zakladatelské historky "otce žánru" mnohdy povážlivě blednou, nezapomenutelný obraz Holmese a Watsona, obraz dvou mírných podivínů a zároveň dvou velmi typických reprezentantů své epochy, se dodnes nepodařilo z čtenářské obliby vytlačit žádnému jinému spisovateli. Nejen ze strany literárních kritiků, ale i těch, kdo prostě chtěli přijít věci na kloub, padla nejednou otázka, proč právě Doylovi hrdinové, Holmes a Watson, zvítězili na celé čáře v čtenářské přízni, co právě na nich bylo a je tak originálního a přitažlivého, že jim čtenáři dali přednost před všemi jinými pátrači dřívějšími i pozdějšími. Odpovědět se na ni pokusila Dorothy Sayersová, sama jedna z nejproslulejších detektivních autorek našeho století, která o této "záhadě" napsala: "Holmes se stal triumfem epigramu. Jeho autor psal čistým, střízlivým profesionálním stylem, vtipně, nenadužíval senzačnosti ani patosu, jeho romantika je romantickým dobrodružstvím rozumu." Snad to byla právě tato naveskrz sympatická kvalita, která se u Doylových čtenářů setkala s pochopením, jakého se v dějinách literatury nedostalo často ani autorům mnohem významnějším. [obálka Mladá fronta 1983]

Obsah: