Anotace:
Praha, 17. květen 1945. Po Staroměstském náměstí defilují jednotky I. československého armádního sboru. Davy nadšených lidí, panuje sváteční nálada. Někde vyhrává dechovka, ale přehlušuje ji hukot motorů. Mnozí z těch, kteří vzpřímeně sedí na korbách vozidel se samopaly na prsou, mají za sebou dalekou pouť, která trvala několik let. Útěk z okupované vlasti přes Polsko do Sovětského svazu, vstup do první československé jednotky, která vznikala v Buzuluku, boje na Ukrajině, Dukle, na Slovensku. Zdaleka ne všichni se vrátili domů...
Karel Borský je jedním z těch, kteří tuto anabázi prodělali. Jeho knížka ale není historickým pojednáním o bojové cestě našich jednotek z Buzuluku až do Prahy. Je osobitým vyprávěním člověka, který to všechno prožil. Lidé ve válce nebyli jen součástmi složitého mechanismu armády, nejen bojovali a umírali, ale také milovali, konali hrdinské činy, ale také selhávali, prožívali veselé příhody, uzavírali přátelství, a dokonce i nacházeli své životní partnery. O tom všem Karel Borský vypráví, přitom se však přísně drží historické skutečnosti a líčí jen to, co osobně prožil. Jeho příběh je zalidněn autentickými postavami, je živým svědectvím pamětníka, hlubokou sondou do života lidí v pohnuté době druhé světové války.
[obálka Naše vojsko 1984]
Obsah:
|