Vyhledávání       Obchodní podmínky       Nápověda
 
Antikvariát
ISIS
 
Vercors, 1902-1991:
Nepřirozená zvířata ; Buřiči ; Sylva


Vercors: Nepřirozená zvířata ; Buřiči ; Sylva, 1965 SNKLU, Praha 1965       Edice: Klub čtenářů č. 216

Rozsah: 554, [3] s.    Formát: 20,4x13,4
Popis: Vázaná, obálka v okrajích mírně potrhaná, jinak velmi dobrý stav. (93%)

Cena: 30 Kč

Nakladatelské údaje:



Anotace:
Naše doba, plná převratných objevů vědy a techniky, doba vědeckého ateismu, přináší pro citlivé, filosoficky zaměřené umělce nově kladenou - i když prastarou -, neodbytnou, třebaže nikdy nezodpovězenou otázku po smyslu lidského života. Mnoho moderních a nade vši pochybu poctivých umělců na ni odpovídá tvrzením, že život člověka, jeho smrtelnost, je absurdní. Ne tak Vercors. Ve svých třech novelách úporně hledá, jak dokázat smysl věcí, lidského snažení, jedincova přínosu lidstvu. Hlásá vznešenost lidského vědomí, lidské důstojnosti, a dělá to tím, že si vybírá tři mezní případy: v Nepřirozených zvířatech zabije "otec" své dítě a vystaví se veřejnému soudu, aby zajistil lidská práva primitivnímu kmeni, který do té doby všichni považovali (mnohým se to dokonce velice "hodilo") za opice. V Buřičích zase básník Egmont pěstuje jógu, protože se bouří proti slepé, nevědomé a takřka nepřátelské přírodě v člověku, v sobě samém, a chce ovládat své tělesné funkce, být suverénním pánem svého těla. Daří se mu to, vyhojí si sám gangrénu, dá do pořádku ledviny, ale mozek a vyšší nervové funkce nezvládne. Nemůže orgánem myšlení tento orgán nazírat, ztrácí se sám v sobě, upadá do stavu živočišného nevědomí, čili přestává být člověkem. Rád se k svému lidskému údělu s pomocí lékařů vrací, smiřuje se se stárnutím, nemocemi - s přírodou v sobě -, jen když se mu vrací vědomí sebe sama. A v třetí novele zkoumáme živočicha - mladé lištičky - v člověka. Jsme přítomni jejímu "zázračnému" zrodu (ačkoli má i svého literárního otce: je jím anglický romanopisec David Garnett, který ve své knize "Dáma v lišku" pozoroval opačný pochod - jemu se žena, milující manželka a do té doby normální člověk proměnila v lišku a odešla žít do lesa) a postupnému vývoji k lidskému vědomí, jímž Vercors ilustruje postupný pochod sebepoznávání, jaký lidstvo urazilo v procesu polidšťování za statisíce let. Vercorsova knížka vede k zamyšlení, ale není to zamyšlení bez zábavy. Je to svým způsobem daleko lidštější druh "science-fiction" než přetechnizované utopické představy nepředstavitelných světů nebo vztahů. Její autor je ze školy racionalistů 18. století, ze školy Voltairovy, má jemný humor, ironii a sarkastický úsměv. [obálka SNKLU 1965]


Obsah:



 
  košík