Anotace:
Trojicí baladických příběhů z horského prostředí švýcarského kraje Valais se k českému čtenáři po čtyřicetileté přestávce vrací autor, pro něhož pojem román a báseň bytostně splynuly v jedno. Ramuzovy prózy však neoplývají barvitými příměry, elegantně sklenutými periodami a vyumělkovaným výrazem, jaký byl vlastní předchozí generaci symbolistní a dekadentní, jeho výpověď je klopotná, zadrhavá a výbušná, metaforou je sám příběh, kterým se zpravidla poměřují základní souřadnice lidského údělu, "míra člověka". V duchu této poetiky jsou i postavy Ramuzových děl lidé prostí, jednoduší, ve svých gestech však dosahují velkoleposti okolní přírody a ve svých vášních kořenné opravdovosti. Pronásledovaný Jan Lukáš (1909) zaujme už starověkou tragikou ústředního hrdiny, kterého manželčina nevěra uvrhne do spárů šílenství. Ve Vládě zlého ducha (1914, knižně 1917) jsme svědky dramatu celého venkovského společenství, do jehož poklidného života, uplývajícího s neměnnou pravidelností přírodních cyklů, pustošivě zasáhne příchod tajemného cizince, který je zosobněním temných, člověku nepřátelských sil. V románu Kdyby se slunce nevrátilo (1937) se ze všech Ramuzových děl nejvíce odráží "krize přítomnosti"; i do ztracenéh horské vísky doléhají prostřednictvím rozhlasu ozvuky španělské občanské války a na pozadí truchlivého proroctví jurodivého písmáka sledujeme reakce lidí tváří v tvář zdánlivě neodvratné katastrofě. Svou výrazovou plnokrevností připomenou tyto příběhy plátna Cézannova, k jehož uměleckému odkazu se Ramuz hrdě hlásí. [obálka Odeon 1988]

Obsah: