Anotace:
Finská literatura neprošla zatím příliš dlouhým vývojem - v Evropě patří k nejmladším - a nedoznala tolik pronikavých změn jako její germánské sestry v ostatní Skandinávii. V důsledku geografické polohy země a její dlouhé politické nesamostatnosti sice reagovala na nové umělecké směry, ale přizpůsobovala si je zpravidla domácím tradicím. Že jí takový tradicionalismus - či "nezávislost" - byl ku prospěchu, o tom svědčí pět novel zahrnutých v tomto svazku: představují se jimi autorky a autoři, jejichž tvorba patří k tomu nejlepšímu, co vzniklo v poválečném Finsku. V některých novelách najdeme společné rysy, mj. blízký vztah k přírodě a jemný, nenásilný humor, přitom však jsou značně tematicky i stylisticky rozrůzněné. Orientace na domácí kořeny zdaleka neznamená uniformitu, jak pozná každý čtenář, který si přečte např. dvě tak rozdílné prózy, jakými jsou Holappův symbolicko-alegorický příběh o mluvícím psu, kterému narostou křídla, a Meriho poněkud švejkovské vyprávění o komplikovaném splnění jednoho rozkazu.
[obálka Odeon 1988]
Obsah:
|