Anotace:
Slunce, úsměv, harmonika - to jsou tři stupně, po nichž nás autor zavádí do kouzelného prostředí toulek záviděníhodného jihu. Šli tři, a čtvrtá - harmonika Žofka - jim zpříjemňovala cestu. Někdy ji dokonce zpříjemňovala až moc. Kdo by se rád nerozpomněl na léta, kdy dobrá pohoda platila víc než čtyřsedadlový kabriolet a kamarádství vyvažovalo luxusní hotely, kolem nichž chodili s netajenou závistí? Nic, docela nic na světě nemohlo zkalit radost z bílé silnice, modrého moře a žlutého slunce, protože po jedné straně šel Tonán, po druhé Karel a cíl byl tak daleko, že ho nikdy nikdo ani okem nezahlédl. Byl zaklet v novosti země, ve vůni příštího jitra a v tušení úsměvu. Ti tři (a ovšem i Žofka) prošli kus Jugoslavie, zjistili, že mořská voda je opravdu slaná, radovali se z nesčetných veselých příhod a dobře jim bylo na zemi. Byli mladí, toužili, věřili a šli na konec světa. Chtěli jen vědět, co bude zítra - a to je potíž. Kudy? Maďarskem, Jugoslavií, Italií a Rakouskem. Jak? Pěšky a jakkoli jinak. Proč? Dva proto, že chtěli obejít Evropu, svět a eventuálně vesmír, třetí - bůhsuď, proč třetí. [z obálky Klub českých turistů 1947]