Anotace:
Neptejte se, kde asi ta moravská dědinka, po fěrtůšku pojmenovaná, leží. Nenašli byste jí, třebaže vám autor prozradil, na které asi rovnoběžce a na kterém poledníku se na povrchu zemském a na božím sluníčku vyhřívá. Jistě jste uhodli, že to autor udělal schválně, asi jen proto, aby vaši ostražitost svedl se správné cesty, která by vás k té opravdovské dědince, za ono vymyšlené jméno ukryté, dovedla. Leda že by si autor byl vymyslil nejen to jméno, ale celou tu dědinku vůbec. I s tím jejím doktorem Alejéjdou, s tetičkou Curykcimrou, s Mařenou Zboří a se všemi těmi jejími ostatními strýčky a tetičkami, šohaji a děvuchami (po fěrtůškovsku správněji "děvčaty"). Leč snad ani tak na tom nezáleží, jesti z toho, co autor ze svých vzpomínek do této knížky uložil, není docela nic - nebo jestli je to jen z části či dokonce všechno - vymyšleno, jako spíš na tom záleží, jestli je to dobře, poctivě napsáno. Tak, aby ten, kdo si tuto knížku přečte a zná slováckou dědinu, mohl s dobrým svědomím říci: "Ano - zrovna tak asi to vypadalo u nás. Zrovna tak a takoví lidé u nás žili. A snad ještě žijí." [obálka Salivar 1944]

Obsah: