Anotace:
[celý děj] Románem Železné ruce se český čtenář poprvé seznamuje s renomovaným slovenským dramatikem a prozaikem 30. a 40. let Júliem Barčem-Ivanem (1909 až 1953). K charakteristickým rysům jeho tvorby patří problémovost, kriticismus, hluboký humanismus. Je autorem sedmi divadelních her (jeho vrcholné drama Matka, 1944, se po válce hrálo i v pražském Národním divadle), dvou novelistických knih a dvou románů. Velice bohatá je také jeho činnost publicistická. Osu psychologického románu Železné ruce tvoří generační konflikt. Hrdina, a zároveň vypravěč, devatenáctiletý Vlado, se po maturitě dostává do sporu se svým autoritativním otcem, který vládne rodině "železnou rukou". V ovzduší okresního maloměsta svádí syn urputný zápas o sebe sama, o své vlastní svobodné myšlení, o celý svůj příští svébytný život. Zpočátku bojuje naplněný nenávistí k maloměstské morálce, která mu vsugerovává pocit vlastní méněcennosti, k otcově despotismu i pokrytectví, a objeví, že jeho otec má nemanželského syna. Pomocí svého přítele se Vlado dostává z osamělosti, do které se dobrovolně uzavřel a nenávist mění za lásku ke svému těžce nemocnému nevlastnímu bratrovi. Po jeho smrti Vlado vnitřně dozrává, a nakonec úplně překonává nenávist k otci a ne v dovršení vzpoury, ale v pochopení otcovy lidské tragédie. [obálka Melantrich 1985]