Anotace:
[celý děj] Když obsazená Francie ztratila pušky, kulomety, děla a tanky, když censura, gestapo a zrádcovská klika rozprostřely svá černá křídla nad celou zemí, našel francouzský národ novou zbraň. Tou zbraní bylo mlčení. A proti němu byli barbaři bezmocní. Francie se mlčením obrnila a marně se od něho odrážel vztek barbarů. Jako první použili této zbraně umělci a básníci. Převážně velké procento těch věrných, kteří nezradili. Netiskli, nevydávali, ale psali. A již za rok po okupaci vzniká v podzemí jejich Půlnoční nakladatelství (Edition de minuil) a jejich knižnice Mlčení (Cahiers du silence). V roce 1942 vychází v této edici kniha Moře mlčí pod autorským pseudonymem Vercors. Nevíme doposud, kdo užil tohoto pseudonymu, zda je novým literárním jménem, či kryje autora známého a proslulého. Jedno je však jisto: v malém rozsahu novely bez dějové rozvláčnosti, vyprávěné klasicky čistým stylem, postihl autor celou obrannou linii mlčení Francie. Postihl jí velce, umělecky i básnicky. Děj vypravování je velmi prostý: Kamenný dům na francouzském venkově je obýván starcem a jeho neteří. Po okupaci zaujme jednu místnost v domě důstojník německé armády Werner von Ebrennac. Chová se podle všech pravidel zdvořilosti, prosí o dovolení, mluví, vysvětluje, na vše však dostává jedinou odpověď - mlčení. A toto dominuje celému dalšímu ději. Neboť nemlčí jen stařec a starcova neteř. To mlčí Francie. Francie stará i Francie Mládí. Werner je hudební skladatel, snílek, který vážně počítá s přátelským porozuměním mezi Němci a Francouzi. Vždyť Werner Francii opravdu miluje, miluje její básníky a umělce, ctí francouzskou kulturu. A imponuje mu i to hrdé mlčení. Stařec a jeho neteř časem poznávají, že k jejich zamlklému krbu se nepřichází hřát nacista, ale člověk. Tehdy poněkud roztávají, ale ústa zůstávají zavřena. Teprve když se Werner von Ebrennac vrací po půlroční dovolené z Paříže, když zcela otevřeně přizná, že sen o přátelském dorozumění mezi Němci a Francouzi byl opravdu jen jeho osobním snem, zatím co cílem Německa je bezohledně zničit Francii a rozdupat její kulturu, a když jako muž a voják vyvozuje z toho důsledky a z francouzského zátiší se dá přeložit do bitevní linie východní fronty, teprve tehdy tváří v tvář člověku je prolomeno mlčení a Wernerovi je dáno na rozloučenou první a poslední tepleji vyřčené slovo: sbohem. Francie dovedla promluvit až k poraženému. [obálka Práce 1945]