Anotace:
Postava prvého dobyvatele světa, makedonského krále Alexandra Velikého, se nezřídka vyskytuje v slovesném umění všeho druhu a všech dob. Ovšem, prvenství má literatura středověká a důvod toho není třeba dlouho hledat: Alexander Veliký, jehož závratná životní dráha přímo překypuje sledem statečných vítězství, odvážných činů a dobrodružných výprav do dalekých zemí, má mnoho rysů, jež odpovídají středověkému ideálu rytířskému, velký makedonský král se stává přímo vzorem mnohému šlechtici i panovníku. Je přirozené, že i české písemnictví bylo za rozkvětu kultu rytířského obohaceno alexandrovským příběhem. Patrně na konci XIII. nebo XIV. století vznikl v Čechách rozsáhlý veršovaný epos o Alexandru Velikém, jehož neznámý autor, nepochybně šlechtického původu, jak ukazuje několik narážek v básni, vytvořil přes vzdálenou závislost na francouzské Alexandreidě humanisty Gualtera Castellionského z XII. století dílo ryze české, nadané formální dokonalostí i zcela vlastním pojetím. Pro tyto své hodnoty stala se Alexandreida, ač se zachovala do dnešní doby jen v rozsáhlých zlomcích, jedním z nejvýznamnějších a nejcennějších děl českého středověkého písemnictví. [z obálky ELK 1949]