Anotace:
Po přečtení O'Harova románu nehledejte město na eurasijském pomezí, ale otevřte si mapu USA: kousek od New Yorku na západ leží Pensylvánie, kde se náš či autorův příběh odehrál; stará legenda o sluhovi, který se polekal zjevení Smrti v Bagdádu a uháněl do Samary ve víře, že jí ujde, vplynula do názvu díla, dodávajíc mu přídechu podobenství už ve chvíli, kdy příběh výhradního zástupce firmy pro výrobu cadillaků skončil. Ostatně není to jen příběh Juliana Englishe, nejsympatičtějšího, nejnoblesnějšího a zároveň nejméně šťastného ze všech členů "lepší společnosti" okresního městečka Gibbsvillu. O'Hara nám ty schopné, sebejisté, pracovité, komické, až schematické, ale životaschopné lidi a lidičky předvádí pod lupou, jak je poznal v místě, kde se jejich jindy méně patrné vlastnosti a povahové rysy projevují nejvýrazněji: v místním společenském klubu, jenž je zároveň místem samočinné hierarchizace lepších lidí města. Obchody, zvyklosti, osobní vztahy, až po ty nejintimnější - veselí i nostalgie usedlých pracantů tu uprostřed zábav, ceremoniálů, žertování i v rozchodech někdy k ránu rýsují plasticky a živě. Krajina kolem, ještě nedávno ohrožovaná šelmami a domorodými Indiány, i historie rodů a celé jedné plástve tohoto podivuhodného a mnohonárodnostního společenství - se vybavuje ve vzpomínkách téměř bezprostředně. A znovu, jako nad každou dobrou knížkou, se čtenář cítí nutkán ptát se sebe sama: co vlastně řídí a určuje lidský úděl? Osud, zákonitost, náhoda, shoda či nesoulad povah? O'Hara, jenž přišel do literatury jako ostřílený žurnalista, poznal své gibbsvillské dopodrobna a vylíčil je po pravdě, s celým tím kusem americké historie po první světové válce: přitom však ani jediná z postav není přenesena do přediva přímo z reality, autor vytvořil realitu zcela svou. Napsal román ve šťastné chvíli, nabit jak bohatou zkušeností, vyplývající z novinářské praxe, tak chutí přetvořit své záznamy ve výpověď vyššího, uměleckého druhu. Odtud obzvláštní pohoda této knihy, třebaže končí tragicky, laskavý humor i nelítostná ironie. O'Hara napsal později řadu dalších knih, někdy i mnohem rozsáhlejších a efektnějších, možná však často i konvenčnějších, nebo řekněme líbivějších po zákonu poptávky, určované do značné míry filmem a literaturou, a stal se jedním z nejznámějších a nejúspěšnějších amerických autorů, ale úrovně své žurnalistické a rané literární tvorby již nedosáhl. Novým vydáním románu nejen že splácíme dluh překladové literatury u nás: vydáváme jej i jako úkázku beletrie vyšlé z každodenní žurnalistické dřiny a také jako dílko, které zaujme čtenáře různého zaměření, od těch, kdo hledají předvším příběh, po ty, kteří se rádi zamýšlejí nad vyšším smyslem zákonitostí a náhod, jejichž výslednicí je uzavřený a neodvolatelný lidský osud. [obálka Mladá fronta 1971]