Anotace:
Menuet v hangáru sice patří k prózám, jejichž vznik inspirovala léta okupace Československa nacisty, ale Ilona Borská si dokázala najít téma do značné míry nové. Neodehrává se tu nic, co by rozhodovalo tak či onak o průběhu okupačních let, a i Květen 1945 je nazírán z hlediska vývoje hlavního protagonisty. Hrdinové jsou nenápadní, obyčejní lidé, kteří se snaží svým způsobem prostě přežít. Seznámíme se s nimi ještě před válkou: Hanuš Maurer a jeho rodina; rodina Holečkových, zvláště Helena; rodina Sukových. Stejně tak už před válkou poznáme prostředí, v němž se soustřeďuje a odvíjí děj: velký letecký hangár, z něhož za okupace nacisté zřídí sklad vyrabovaných věcí, denně odvážených z bytů lidí zmizelých na gestapu nebo deportovaných do Terezína. Ve zcela specifické atmosféře bývalého hangáru se setkávají lidé, jejich život se z vůle "vyšší" moci na čas spojuje ať už přímo, denním potkáváním ve skladišti, nebo nepřímo, prostřednictvím hlavního motivu, drobné starožitné hrací skříňky, propojující osudy hrdinů i událostí. Ústřední postavou je Hanuš Maurer, člověk spíše pasívní, držený v šachu strachem z transportu a vyděračskou manželkou, jehož navyklý životní běh vykolejí právě ona starožitnost: při pokusu o její odcizení je přistižen, z trestu má v nejbližším termínu nastoupit cestu do Terezína, aby se v noci čekání na hodinu shromáždění vzbouřil, odmítl jít bez odporu jako dobytče na porážku a zvolil nejistou cestu ukrývání... Předností této prózy z období, o němž jakoby vše jsme již četli, je živé vyprávění, věcný, střízlivý styl, smysl pro charakteristický detail, jímž autorka vystihuje, jak se násilí zadírá pod kůži a jak naleptává navyklé stereotypy cítění, uvažování a jednání. [obálka Melantrich 1985]