Anotace:
Samuel Beckett patří mezi nejvýznamnější představitele tzv. antidivadla či absurdního divadla, dramatické formy, která se zrodila po 2. světové válce z otřesené víry v životaschopnost západních demokracií, z obavy před osudovým zvěcněním a zestádněním člověka ve světě zbožštělých tržních mechanismů. Zatímco u E. Ionesca přestává být jazyk nástrojem mezilidské komunikace a z "myslící třtiny" se stává porouchaný automat, který chrlí otřepané fráze, v beckettovském dramatu je základní úlohou jazyka navodit ovzduší všeobecné zemdlenosti, zapůsobit na diváka spíše magií slov než dramatickou zápletkou, zabít vražedný čas a vyplnit prázdnotu čekání. Na otázku, zda je Čekání na Godota (1952), Beckettův stěžejní dramatický text, scénickým podobenstvím o nemilosrdně uplývajícím čase, obrazem ze života naplněného nesmyslným rituálem či snad rozvinutým symbolem smrti pojímané jako konejšivé ukončení vezdejší bludné pouti, nelze dát ani dnes jednoznačnou odpověď: hra se však zařadila k nejslavnějším dramatickým dílům 20. století a zůstává jedním z nejsvéráznějších dobových dokumentů o duchovní atmosféře v západní části poválečné Evropy.
[obálka Odeon 1986]
|