Anotace:
Nenechme se zmást titulem knihy: je jen jemným ironickým odkazem k atmosféře let, o nichž Andrzej Stasiuk (1960), známý u nás zatím svými Haličskými povídkami, píše. Ve skutečnosti jde o svědectví o životním stylu party mladých lidí, o jejich hudebních a literárních láskách i posedlostí alkoholem v Polsku na přelomu let sedmdesátých a osmdesátých, v zemi chudší a drsnější, ale paradoxně svobodnější, než bylo tehdejší Československo. O tom, jak se Stasiuk, vojenský zběh, vězeň a příslušník varšavského undergroundu, stal jedním z nejvýše ceněných polských autorů, překládaných do mnoha světových jazyků, se v knize nedozvíme skoro nic. Stasiuk nepíše sám o sobě: důsledně používá generační "my" a jeho text je spíše mozaikou reálií zvrhlé doby, která se jako každá prožitá minulost postupěn stává "krásnou". Tato nesmírně čtivá kniha také potvrzuje, jak otevřená byla Stasiukova generace vůči české kultuře - a nejen vůči ní: "Ve chvílích náhlých poryvů jsme chtěli být Češi. Kouřit české cigarety, pít české pivo a legendární becherovku. A rum. Češi všude a při každé příležitosti pili rum. My jsme jakože měli těch pár kilometrů mořského pobřeží a fregatu Dar Pomoří, ale rum se jako národní chlast neujal." [z obálky 2004]