Anotace:
[Předmluva] V listopadu 1895 jsem vstoupil do Ecole biblique v Jerusalemě. Domorodý rabbi mne učil soukromě hebrejskému hovoru a sazeč arabskému. Od nich jsem se dovídal o životě a tužbách jejich krajanů a s nimi jsem navštěvoval židovská a arabská významná místa v městě a okolí. Do vzdálenějších končin jsem zajíždíval sám a seznamoval se s obyvateli. O sionském hnutí jsem se dověděl r. 1898 a po návratu do vlasti se od začátku r. 1899 scházeli v mém bytě v Olomouci první nadšení stoupenci sionské myšlenky. Do Palestiny jsem se vracel často; vždyť byly palestinský Negeb a Zájordání až do r. 1908 polem mých výzkumů. Palestinské záležitosti mne zajímaly. Bedlivě jsem zaznamenával, co jsem slyšel a čeho jsem se dočetl, a za dlouhého pobytu v Anglii a ještě delšího ve Spojených státech severoamerických jsem soustavně probíral odborné písemnictví. Tato knížka obsahuje jádro toho, co jsem nastřádal. Alois Musil. Nový dvůr u Českého Šternberku nad Sázavou, 29. července 1937. [obálka Melantrich 1937]: Palestina leží na syrském mostě, spojujícím Asii s Afrikou. Na západě je most uzavřen Středozemním mořem a na východě arabskou pouští. Jeho obyvatelé jsou potomci předků hamitských, semitských, indoevropských, uraloaltajských, ba i afrických černochů. Nezávislého, svrchovaného státu nevytvořili, neboť vždy podléhali silnějším sousedům. Židovští kmenové, původem ze severovýchodní Arabie, využili dočasné slabosti mocných sousedů a zřídili si kolem r. 1000 před Kr. stát s hlavním městem Jerusalemem. Nikdy nesahal až ke středozemnímu moři a zanikl r. 587 nedůslednou zahraniční politikou a vnitřní nesvorností. Machabejští jej vzkřísili r. 142, avšak ani oni nedovedli sjednotiti všechny souvěrce a podlehli r. 37 př. Kr. ukázněným Římanům. Ujařmění Židé se několikrát vzbouřili proti nim a jejich byzantským nástupcům, začež byli bezmála úplně vyhubeni a vypuzeni. Cařihradští křesťané ustoupili r. 637 arabským muslimům. Rozklad muslimské říše a útisky, které křesťané zakoušeli, podnítily náboženského ducha v Evropě ke křižáckým výpravám. Křižáci se zmocnili Jerusaléma 15. července 1099 a založili federaci, jež na vnitřní rozmíšky r. 1187 vykrvácela. Palestina se dostala pod správu egyptskou a r. 1516 pod tureckou, jež trvala do 11. prosince 1917, kdy britský generál Allenby vstoupil vítězně do Jerusalema. Dnes Sionské sdružení, zastoupené Židovským jednatelstvím, obnovuje v Palestině židovský národní stát, přičemž zápasí s nesmírnými obtížemi působenými jednak přistěhovalými souvěrci, jednak domorodými Araby. Velká Britannie hledí poctivě plniti závazný slib daný Židům Balfourovým projevem, avšak nechce a nesmí ujařmiti Araby. Sionských se ujímá veškerá světová obec židovská, kdežto za Araby se přimlouvají sousední arabské státy. Křesťanským Arabům přejí čelné církve a za muslimskými stojí muslimové indičtí.