Anotace:
Důvěrně jsme si zvykli na ledové muže, Medardovu kápi nebo Martina přijíždějícího na bílém koni. Poetický tvar těchto lidových průpovídek o počasí se díky obrázkům Mikoláše Alše a dílům klasiků naší krásné literatury 19. století považoval za něco věčně platného. Miroslav Horníček si však před časem posteskl, že dnes přijíždí Martin na zabláceném mopedu, sníh padá už jen v pohádkách, a když má nastat jaro, přijde mráz a pomrznou květy. Vyda vytlačila pranostiky a příroda se mstí. To je samozřejmě nadsázka, ale svým způsobem též hozená rukavice. Kolik je totiž skutečně pravdy na našich pranostickách? Mají ještě nějaký smysl v době rozhlasových či televizních předpovědí počasí?
Pokouším se na to odpovědět touto knížkou. Přináší především nejúplnější sbírku českých povětrnostních pranostik; sestavoval jsem ji ve volných chvílích z nejrůznějších pramenů přes 15 let. Příručka je koncipována jako kalendář tak, že čtenáři nemusí jednotlivé pranostiky pracně hledat v kontextu - stačí si jen nalistovat příslušný měsíc nebo den v roce, který ho zajímá, a komentář může klidně přeskočit. Příznivci literatury faktu si však patrně se zájmem přečtou i řadu netradičních výkladů o době vzniku pranostik, jejich hodnocení a souvislostech v těch případech, kdy se to podařilo zjistit. Pranostiky o počasí jsou zajímavé útvary lidové meteorologie, které však provázejí životem i moderního člověka. Tato knížka chce přispět k poznání a porozumění dědictví našich předků a meteorologie vůbec, k odlišení zrna od plev. A jestliže snad některá z vašich oblíbených pranostik ztratí na lesku, nebuďte smutní - dívejte se na ni jako na součást lidové poezie.
Jan Munzar
(obálka 1986)
Obsah:
|