Anotace:
Kořanova kniha je prvním vědeckým a přitom přístupným zpracováním dějin českého železářství. Předvádí nám nejprve "železníky" raného středověku, kteří vyráběli železo v jednoduchých výhních pro potřeby statku, k němuž byli připoutáni jako otroci. Když bylo spotřební hospodářství vystřídáno peněžním, když se řemeslná výroba přenesla do měst a spotřeba železa stoupla, vznikaly větší železářské podniky, vedené téměř svobodnými "hamerníky". Výroba se zdokonalila a stala se tak výnosnou, že tímto zdrojem příjmů nepohrdla ani šlechta. Již ve čtrnáctém století se vytvářelo v našich zemích několik železářských oblastí, které zásobovaly nejen své okolí, nýbrž zasílaly železo i do větších měst. Koncem šestnáctého století dochází u nás k zavedení vysokých pecí a tím i k nepřetržité výrobě surového železa slévatelného - litiny. To byla technická revoluce, která měla důsledky hospodářské i sociální. Na výrobu již nestačil drobný, hamernický mistr, musil se jí ujmout někdo, kdo měl k dispozici větší kapitál. Poněvadž třicetiletá válka zničila zemanstvo, nezbyl nikdo než šlechtičtí majitelé velkostatků, kteří začlenili železářskou výrobu do svého hospodářství. Železářství, které se tak dostalo do rukou panských úředníků, prožívalo dobu temna, jako ji prožíval všechen náš lid. Teprve koncem 18. století začíná v našem železářství svítat. Praktickým hutníkům, kteří byli odkázáni jen na svou zkušenost, přišla na pomoc věda. Zde autor končí, neboť pokládá 19. století za dobu pro náš průmysl příliš mnohotvárnou, jež si zasluhuje samostatného zpracování. Kniha pojednává nejen o technickém vývoji našeho železářství, ale všímá si i pracovních podmínek a sociálních poměrů dělnictva v železářství. Je založena na mnohých, dosud neuveřejněných archivních pramenech. A upoutá i neodborníky dobovým vystižením minulých století, které dovede autor znamenitě vyvolat. [obálka Práce 1946]

Obsah: