Anotace:
Jedním z účinných prostředků zahraniční politiky Jiřího z Poděbrad byly cesty do ciziny, podnikané královými důvěrníky. Měly ukázat světu, že Češi nejsou kacíři a divokými válečníky, za něž byli pokládáni, ale naopak jsou národem civilisovaným, kulturním a toužícím po míru. Největší takovou cestu (trvala od listopadu 1465 do jara 1467) podnikl švagr Jiříka, Lev z Rožmitálu, se svou družinou. Vedla přes celou západní Evropu do Anglie, Španělska a Portugal, až na mys Finis terrae, o němž se podle tehdejších zeměpisných znalostí myslilo, že je to "konec světa". Putování, v němž nebyla nouze i o příhody dobrodružné (zajetí námořními loupežníky a p.) popsal česky člen družiny Václav Šašek z Bířkova. Rukopis se ztratil, ale zápisky se zachovaly v latinském překladu. Ty byly podkladem Jiráskova volněho zpracování.