Anotace:
[celý děj] Dvojice mladých milenců, již Karel Hadrbolec učinil středem svého nového románu, ztělesňuje daleko více než přání vyžít vášnivou lásku v poustevnickém osamocení. Neboť v překotném útěku Ribeira a Constancie z Evropy ožívá stará touha, která se časem probouzí v srdci lidí unavených civilisací a prahnoucích po panenské přírodě. Mladistvé snění o neznámých ostrovech, tryskající z četby nesmrtelného příběhu o Robinsonovi, nemizí ani z myšlenek dospělého, neboť sebebarvitější skutečnost není sto nahradit to, co jsme spatřili okouzlenými očima dětství. "A tak jistě ti hoši," přiznává smutně Ribeiro Constancii, "dnes tak statní jako já a zrovna tak světem zkušení, vídávají ve svých dlaních, do nichž skládají svou za noci těžkou hlavu, onu prvotní krásu a cítí onu vůni a vdechují onen vzduch, tak opojný a tak zmalátňující chlapecká těla do spánku na křídlech andělů." A poněvadž také Constancie bytostně dychtí po ostrově, kde by poznala pozemský ráj, dojde k této výpravě, která oba milence přivede do světa, jejž kolikrát viděli ve svých snech. Jejich štěstí je tak veliké, že Ribeiro vydá svoji lodici na pospas mořským proudům, aby provždy vyloučil možnost návratu. Když se milencům po roce narodí syn, zdá se, že jejich odhodlání zůstati na ostrově až do smrti nalezlo nový mocný důvod. Kruh uzavřen a každé vybočení z něho připadá jako svatokrádež. Ale najednou si uvědomují, že tvor, kterého život teprve čeká, potřebuje onoho světa, z něhož oni přesyceni uprchli, nemá-li se stát nekulturním divochem, a od té chvíle pátrají netrpělivě po obzoru, zdali neuzří loď, která by je odvezla zpět do Evropy a k civilisaci, před níž kdysi tak radostně utíkali. Jsou nadobro vyléčeni ze svých fantasií a vracejí se na pevninu s úrodným posnáním, že člověk rád hledává ráj kdesi v dálavách a uvědomí si, že ho měl okolo sebe teprve tehdy, když se ocitne daleko od něho. Pravý ráj prožíváme v družné pospolitosti všech lidí a nikoli v sobeckém osamocení. Není tajemných ostrovů, protože nesmí být člověka, který by se na nich schovával a tak se vyhýbal dílu určenému Bohem: pracovat na této zemi společným dílem všech lidí dobré vůle. Román, který vyniká všemi přednostmi Hadrbolcova sytého a tvárného umění nadto obsahuje několik svéživotopisných prvků z autorova putování po cizích zemích a mořích. [obálka 1941]