Anotace:
Nestor českých historiků zabývajících se dějinami husitství předkládá čtenářům shrnutí svého víc než čtyřicetiletého studia. Hlásí se k pojetí pokrokové tradice husitství Františka Palackého, které obhajoval celý život, zejména proti katolickému konzervativnímu stanovisku Pekařovu. F. M. Bartoš svou znalostí rukopisů a traktátů tohoto období, v níž nemá sobě rovna, rozšířil naše vědění již dříve mnoha dílčími studiemi. Vůdčí myšlenkou Bartošovy přítomné práce je podat husitskou revoluci jako proces demokratizace společnosti a státu. V popředí zájmu je výklad politických programů jednotlivých stran a skupin. Ústřední osobností je Jan Žižka, jakožto nositel myšlenek demokratizace a vůdce obrany revoluce jak po stránce vojenské, tak politické, představitel husitského měšťanstva. Další významné místo v práci patří i ideologu pražského husitského měšťanstva, M. Jakoubokovi ze Stříbra. Vedle městských svazů je podle Bartošovy koncepce druhým pilířem venkovský lid. Bartoš si všímá vzájemných vztahů Prahy a Tábora i vztahů obou husitských stran k šlechtě, pravici v husitském hnutí. Zdůrazňuje národní aspekt revoluce, zejména v období kruciáty. Pozornost je věnována i poměrně nejméně prozkoumaným problémům, jako je pád Želivského a význam Zikmunda Korybutoviče. Bartošovo dílo je zároveň podnětnou základnou pro další badatele v tomto slavném období naší národní minulosti. Budou je se zájmem pročítat nejen odborníci, ale i široké okruhy milovníků historické literatury. [obálka NČSAV 1965]

Obsah: