Anotace:
Makedonský král Alexandr zvaný Veliký patří k největším postavám antického starověku a světových dějin vůbec. Už pro současníky byl zjevem tak mimořádným, že velmi brzo po jeho smrti se jeho činy začaly měnit v romantickou legendu. Tento vývoj od historie k legendě pak stále pokračoval, až Alexandr nabyl oné podoby, jež je známa ze středověkých Alexandreid. Jestliže přesto můžeme u Alexandra rozlišit celkem spolehlivě pravdu od smyšlenky, je to hlavně zásluhou řeckého spisovatele Flavia Arriána. Arriános představuje - vedle spíše anekdotického Plutarcha a románového Curtia Rufa - nejčistší pramen pro každého historika, jenž se obírá dobou Alexandrovou. Život Arriánův (žil asi v letech 95-175 n. l.) byl vyplněn činností úřední a spisovatelskou. V mládí se horlivě obíral filosofií stoika Epiktéta, potom, snad v nějaké funkci vojenské, poznal kromě zemí alpských také Gallii a africkou Numidii. Kolem r. 130 dosáhl konsulátu, později byl správcem v asijské Kappadokii. Z té doby pochází jeho zeměpisné dílo, popisující kraje u Černého moře. Převážně zeměpisného rázu je i jeho popis Indie. Odborný obsah má jeho učebnice vojenské taktiky a krátký spis o lovu. Avšak jeho nejdůležitějším dílem je podrobné vylíčení výpravy Alexandra Makedonského do Asie s názvem "Alexandrú anabasis". Je to spis velmi zdařilý a zajímavý jak po stránce formální, tak obsahové. Vyniká průzračným stylem napodobujícím Xenofónta, autora, jenž byl Arriánovi vzorem v celé činnosti spisovatelské do té míry, že byl později nazýván "druhým Xenofóntem". Veliká historická cena spisu je dána tím, že Arriános si vyvolil z nepřeberného množství různých pramenů právě ty nejspolehlivější: pro partie vojenské Ptolemaia (pozdějšího krále egyptského), pro zeměpisné Aristobúla, Nearcha a Eratosthena. Řídě se důsledně těmito prameny, napsal Arriános - téměř pět set let po smrti Alexandrově - dílo, jež jako jediné ze všech zachovaných nám umožňuje učinit si spolehlivou představu o světodějné výpravě slavného makedonského dobyvatele. [obálka 1972]