Anotace:
Předmluva Na cestách za poznatky, jež jsem uložil v knize "Děti Divočiny Doma" ("Wild Animals at Home"), prošel jsem za třicet let křížem krážem naše Skalisté Hory. Od Britské Kolumbie až k Mexiku zaněcoval jsem v kaňonech své táborové ohně, někdy daleko za mezí zákona a pořádku a přece jsem nenašel vděčnějšího místa na Yellowstonský park, veliký horský ráj divokého života. Kdykoliv cestovatel vnikne do odlehlých končin, kde lidé lovci jsou neznámi, nalezne divoká zvířata zpola krotká, velmi málo se strachující člověka, kterého si obyčejně zvědavě prohlížejí ze vzdálenosti několika kroků. Ale velmi brzy poznají, že člověk je jejich nejhorším nepřítelem, a prchají před ním, jak ho jen uzří. A vyžaduje dlouhého času a práce, chceme-li si znovu získati jejich důvěru. Tenkráte, kdy na Západě bylo zvěře nadbytek a lovcova puška donášela na padesát metrů, divoce žijící zvířata byla poměrně krotká. Ale dalekonosné pušky a bezohlední lovci kožišin učinili brzy ze zvěře štvance, neobyčejně plaché a ukrutné. Zahlédl-li horský beran nebo vlk člověka na půl míle, nebo ucítil-li ve větru jeho zápach, utíkal celé míle než se zastavil, ač dříve tatáž zvířata byla by si ho vážně prohlížela ze vzdálenosti nějakých sto metrů. Založení Yellowstonského parku roku 1872 bylo počátkem nové doby, co se ochrany divokého života týče; a dosud pronásledovaná zvířata zaujala k nám poznenáhlu docela jiné stanovisko. Nejen že na celém severozápadě není dnes zvěř nikde tak hojná jako zde, ale ona dokonce obnovila onen tradicionelní vztah k člověku, jaký k němu kdysi měla v zahradách Edenu. Vychází za denního světla, je neškodná a nebojí se člověka, který se k ní blíží. Zde je opravdu ideální ráj pro přírodopisce a lovce fotografa. Toto území získalo si svoji pověst zprvu pro svůj divukrásný kaňon, vodopády a geysíry, ale jsem přesvědčen, že jeho živočišný život přilákal sem více cestovatelů než všecky krajinné krásy dohromady. Pamatuji se, že jen čistá radost z toho, že mohu býti mezi zvířaty, přiměla mne, abych ztrávil celé léto a kus podzimu v této divukrásné zemi Západu. Dobrodružství, jež jsem prožil, konaje tyto studie mezi svými čtyřnohými přáteli, byla věru velmi malá; zažil jsem málo rozechvívajících okamžiků a vždycky mezi nimi uběhla dlouhá doba. Dnes sem může přijíti každý a získati ještě lepší poznatky. Ale podávám je tak, jak se přihodila, a neposkytnou-li snad čtenáři vzrušených pocitů, při nichž vstávají vlasy hrůzou na hlavě, ukáží mu alespoň, za čím jsem šel a jak jsem si počínal. Mým cílem bylo osvětliti život zvířat, s nimiž se průměrný cestovatel v parku setkává; provází jej vlastně na jeho cestě, ukazuje mu své přátele, když se náhodou před námi objeví, a připojuje několik vlastních poznámek, které ho mají s nimi blíže seznámiti. A kdekoliv to bylo možno, uvádím vlastní pozorování divokých zvířat v jejich nerušeném domově, vkládaje do těchto kapitol jádro svých četných přednášek, konaných pod stejným názvem, jaký nese i tato kniha. Obálku kreslila moje žena Grace Gallatin Setonová. Prožívala se mnou většinu příhod zde líčených a měla větší podíl na veškeré mé práci, než kolik bylo by možno suchými slovy vyjádřiti. Ernest Thompson Seton [vyd. J. Otto, 1928]

Obsah: