Anotace:
Bohuslav Kroupa - to jméno dnes mladým čtenářům říká málo. A přesto jde o jednoho z našich zajímavých malířů a ilustrátorů a o jednu z výrazných osobností našeho kulturního života 2. poloviny 19. století.
B. Kroupa se totiž zúčastnil dobrodružné expedice napříč Kanadou - předtím ovšem vystudoval v letech 1853-1860 pražskou výtvarnou akademii pod vedením Maxe Haushopfera a své první cesty podnikal po Čechách a Moravě, pak se vydal do Německa, Švýcarská, Itálie, Francie a Belgie.
Spolupracoval s řadou našich časopisů - jmenujme např. Světozor - a poté se stal ilustrátorem kanadských časopisů.
V době stavby kanadské pacifické železniční dráhy působil jako reportér expedice vedoucí napříč kanadskou divočinou.
Se svým indiánským průvodcem a přítelem poznal život Indiánů Parumpatů a prožil s nimi nejedno dobrodružství.
Jeho cesty ovšem pokračují dál - na Havajské ostrovy a na Kubu. Mimobo B. Kroupa vyučuje na několika britských výtvarných akademiích - v Edinburghu a Birminghamu.
Přesto se B. Kroupa vždy vrací dál domů, do Čech, a od roku 1905 zůstává ve vlasti už navždy. [obálka 1984]
Příběh Zloděje snů vychází jen zčásti ze skutečných příhod Bohuslava Kroupy. Napsal o nich sice knihu [An Artist's Tour through America and the Sandwich Islands, Londýn 1895 - Cesta umělcova Amerikou a Sandwichskými ostrovy (=dnešní Havaj)], ale nenajdeme v ní přesný popis jeho amerických cest, spíš se snažil zevšeobecnit postřehy, které v Americe - někdy na různým místech a v různých časech - nasbíral. V době, kdy knihu psal, to bylo asi záslužné - spisovatelů, kteří dokázali psát o Indiánech také jako o ušlechtilých lidech, bylo tenkrát málo - ale z hlediska čtenáře, který se chce dozvědět především o osudech malíře amerického Západu, nemohl udělat nic horšího.
Základem Zloděje snů je skutečný příběh z doby jeho toulek s kočujícími Indiány. Na svých cestách se Bohuslav Kroupa jednou také přidal ke skupině Indiánů a několik měsíců s nimi žil, lovil a hlavně kreslil v pohoří Sierra Madre a v mexické Sonoře. Bylo k tomu zapotřebí odvahy, kterou dovedou dneska ocenit snad jenom ti, kteří se s našimi expedicemi dostali někam hodně zapomenutých krajin. Ale před sto lety bylo všechno jiné, a především - Kroupa byl sám, měl jen indiánského kluka, Pikavu se jmenoval, který předtím čistil boty a posluhoval americkým důstojníkům - už uměl anglicky, hlavně nadávat, ale ještě nezapomněl řeč svého kmene - mohl Kroupovi dělat překladatele, ale nemohl ho chránit. Byl to opravdu nebezpečný podnik a Bohuslav Kroupa musel být hodně "zuřivý reportér", když se k němu odhodlal.
A dál už je jen předpoklad - byl malířem a viděl daleké světy očima malíře a příhody, které v nich prožil, opět asi souvisely především s jeho malováním, a byly proto jiné a umožnily vypravovat starý příběh o odvaze a dobrodružství trochu jinak.
Z knihy Bohuslava Kroupy, z obsáhlých novinových článků o jeho přednáškách a z textů k otištěným kresbám jsou převzaty některé další příběhy Zloděje snů. [z doslovu]
|