Anotace:
Čtenáři znají dobře Aškenazyho půvabné Dětské etudy a Ukradený měsíc. Milenci z bedny na ně navazují svým něžným humorným a lyrickým laděním, pochopením dětské duše a poesie dětského vnímání, lyricky tesknou i jiskřivě ironickou konfrontací světa dětí se světem dospělých. Je to příběh spředený z "her a snů" (název filmu natočeného podle námětu Milenců z bedny) dvou dětí z pražského předměstského činžáku: v opuštěné bedně na dvorku hrají si děti na tatínka a na maminku, mají "svatbu" na radnici a hostinu v Grandhotelu, kam je zaveze hodný taxikář, a s břichomluvcem z předměstského cirku podniknou fiktivní svatební cestu do cizokrajně znějících měst a zemí. Když pak po toulce večerní Prahou se zázračnými zářícími výklady přijdou pozdě domů, dostanou výprask, ale druhý den si hrají znovu.
Ve hře, rozumování a hovorech dětí jsou s lehkou ironií parodovány leckteré rysy ve vztazích dospělých, a předjato leckteré životní toužení, radost i stesk. Příběh sám je výrazem utlumené lidské touhy po zázraku uprostřed každodenní všednosti, po dálkách a dobrodružství. Neotupené, svěží dětské vnímání dává Aškenazymu příležitost poeticky aktualisovat drobné všední jevy velkoměstského života, odkrýt jejich utajenou zázračnost a poetičnost. Čtenář se tu znovu setká s Aškenazym-básníkem dětské duše a obyčejného každodenního života, jehož pohled zbavuje naše vnímání a cítění slupky okoralosti.
(záložka 1959)
|