Anotace:
Kniha zachycuje v širokých rysech osudné dění roku 1919, kdy po bezpříkladném zápolení národů a uprostřed nesmírného rozvratu starého pořádku zasedala v Paříži mírová konference, jejíž úkol se vymykal všem osvědčeným vzorům a každé šabloně. Vylíčit průběh a problematiku tohoto děje jest přirozeně velmi obtížné. Mírová konference neměla klidu, poněvadž látka se jí měnila, vznikala i unikala pod rukama. Staré moci, které zápas začaly a prohrály, zmizely a na jejich místě se objevila změť národů v plném revolučním kvasu, národů, které doslovně braly bez prodlení vládu věcí svých do vlastních rukou. Skutečná svrchovaná moc, čerpaná z vítězství a bohatství, z autority i pohotovosti mocenských prostředků byla však v rukou hlavních velmocí a konec konců tří svrchovaných představitelů soudobého světa: Wilsona, Lloyda George a Clemenceaua. Jak povahy a představy těchto vedoucích státníků o budoucím míru, i potřeby jejich národů a národů ostatních, si odporovaly a jak následkem toho naléhavé dílo míru stalo se velkou nešťastnou improvisací, nehotovým a neuspokojivým kompromisem a nakonec torsem, všemi zapíraným - to vše je v knize postaveno do plného světla, takže se čte jako napínavé drama, plné vzrušujících episod a vyznívající tragikou osobností i politickou. Pro českého čtenáře má toto v naší literatuře první větší úhrné vylíčení a kritické zhodnocení likvidace války tu cenu, že vidí náš zápas a naši věc národní správně zařazenu v celkovém proudu světovém, v němž jsme se mohli ztratit nebo roztříštit a dovede pak také lépe ocenit odvahu, důmysl a práci těch, kteří se postarali, abychom z rozvratu i nových sporů vyšli se svým zděděným statkem zdraví a silní. (anonce nakladatele)