Anotace:
Jméno Vojtěch Hynaise (1854-1925) je v českém kulturním povědomí neodmyslitelně spjato s výtvarnou generací Národního divadla. Avšak cesta vídeňského rodáka (rodiče byli Češi) nevedla do Prahy přímo. Feurbachův žák odchází po absolvování vídeňské Akademie a studijním pobytu v Itálii v roce 1878 do Paříže. Učí se u Baudryho, Gérôma, poslouchá přednášky H. Taina, přátelí se s Puvisem de Chavannesem, Suzanne Valadonovou. Seznamuje se tu i s českými umělci, nejdůvěrněji snad s J. V. Myslbekem a L. Maroldem, vystavuje na pařížských Salónech a dosahuje prvních úspěchů. Hynaisův kontakt s Prahou se upevnil jeho malířským podílem na výzdobě Národního divadla - v tzv. druhé generaci ND se stal dominantním zjevem, dekoroval však i vídeňské Dvorní divadlo. V době, kdy na pařížské výstavní síně útočí tvorba impresionistů, vytváří Hynais v intencích plenérového luminismu formálně dokonalé obrazy, v nichž křehkými prosvětlenými barvami výtvarně zbásňuje idejemi nesené náměty. Téměř s fotografickou přesností maluje lidské tělo a jeho pohyb, ať se jedná o historická témata, alegorie, mytologické kompozice či portréty. Pražské prostředí, v roce 1893 přijal nabídku profesorského místa na Akademii, jeho kultivovanou dekorativní tvorbu zásadně nezměnilo. Respektoval tradiční výraz v malbě, zároveň však svým plenérovým luminismem přispěl k formování vývoje moderního českého malířství (mj. v Čechách prosazoval svého přítele F. Kubku). Marie Mžyková ve své monografii identifikuje Hynaisovo dílo v souvislostech s vývojem soudobého evropského malířství, načrtává jeho osobnost ve vztahu k Vídni, Paříži a Praze, dokládá i jeho inspirační vzory. Dokumentární materiály, o něž je edice MG od roku 1989 rozšířena, umožňují čtenářům nahlédnout hlouběji do tvůrčího zázemí malíře, jehož tvorbu obestřela na několik desetiletí spíše legenda než odborný zájem. (obálka 1990)

Obsah: