Anotace:
Autor se po letech vrací k tématu, které zpracoval v česky psané prvotině Země bez Boha (1948, nakladatelství V. Petra v Praze). Novela vyšla po opadnutí vlny koncentráčnické literatury, kdy autoři, sami bývalí vězni, cítili potřebu seznámit svět s krutosmi, které zažili. Ve většině případů se však nedokázali oprostit od hrůzné reality, i proto, že neměli s literární tvorbou žádné zkušenosti, a tak se jejich vyprávění omezovala pouze na autentické líčení hrubostí esesáků a ponižování vězňů. Krausovo pojetí je zcela odlišné. Již v Zemi bez Boha vypráví s velkým nadhledem a nezaujatostí o životě v koncentračním táboře. Stejný úhel pohledu zvolil i pro svůj pozdější anglicky psaný román The Diary, česky Můj bratr dým. Třebaže se jedná o stejnou tematiku, dílu přibylo na hloubce a vyzrálosti. Autor se soustřeďuje na život v tzv. rodinném táboře v Osvětimi-Birkenau a zvláště na dětský blok, který byl v jeho rámci zřízen. Rodinný tábor a dětský blok byly v systému nacistických koncentračních táborů zjevem zcela ojedinělým, neznámým i řadě vězňů jiných táborů osvětimského komplexu. "Osvětim nikdo nikdy nepochopí", napsal W. Styron ve světoznámém románu Sophiina volba. I prožitky individuálních holocaustů jsou nesdělitelné, dokonce ani mezi přímými oběťmi. Proto Kraus nemoralizuje, nehodnotí. Poeticko-filozofickým pohledem zachycuje každodenní život lidí ponížených až za hranici člověčenství, stavěných před rozhodnutí: smrt, nebo život za cenu sobecké volby. Soudcem je pouze vlastní svědomí. Encyklopedia Judaica hodnotí už Zemi bez Boha jako jeden z nejlepších židovských příspěvků svého druhu české literatuře. I román Můj bratr dým rozhodně patří k tomu nejkvalitnějšímu, co po roce 1948 s touto tematikou u nás vyšlo. (obálka 1993)