Anotace:
Slavná bitva u Zborova, kde naše brigáda, nedostatečně připravená k bojovému úkolu, vítězně dobyla posic nepřátelských, zasluhovala, aby její skvělý obraz byl trvale zachycen historickou prací a zůstal tak zachován nejen národní hrdosti a lásce budoucích, ale i jako náš klasický dějinný příklad, že malá hrstka může zvítězit morální silou vůle a nadšení proti fysické převaze nepřátel. Bitva z 2. července 1917 má již velmi bohatou literaturu, zejména vzpomínkovou a v známé knize Dra Šteindlera našla k svému pátému výročí i svého prvního historika. Ala ani tím nebylo učiněno zadost památce Zborova, nikoli vinou Šteindlerovou, nýbrž chudobou pramenů, které mu tehdy byly otevřeny. Sám však již ukázal (pozn. 16) na výzkum, podnikaný z rozkazu MNO v archivech vídeňských, který časem přinese tak bohaté a cenné doplňky, že se bude moci historie zborovská psáti znova. A v této knize, sepsané z rozkazu MNO, je úkol ten splněn. Buduje na práci Šteindlerově, čerpám z neznámých dosud pramenů bývalých vojsk rakousko-uherských, prokresluji úchvatný ten obraz hrdinského zápasu naší brigády a zasazuji jej do velkého rámce bojových událostí na jihovýchodní frontě na jaře a v létě 1917. Je to snad první naše vojensko historická studie, zpracovaná vědeckou metodou, a jedinečná tím, že mohla užíti archivních pramenů obou válčících stran. Se strany rakouské možno její výsledky považovat za definitivní, leda že by se někdy prameny pruskými podařilo doplnit obraz rakouské fronty se stanoviska německých velitelů, kteří do boje zasáhli. Budou to však jenom subjektivní doplňky, které na vylíčení skutečného boje nemohou nic podstatného změnit, nanejvýše jen že by dokreslily mé poznámky o rozporech mezi rakouským a německým velením. Se strany ruské je nedostatek pramenů skutečnou slabinou této práce. Ta troška, zpracovaná v ruských vojenských publikacích, doplněná drobty z memoirů současníků, nemůže se rovnat pramenům rakouským. Ani naše brigáda nemá zachován svůj materiál písemný v úplnosti, jsou to jen trosky... Laskavostí Dra Frant. Šteindlera dostalo se mi všeho, co bylo dnes v archivě ruských legií dostupno, a doplňky, které se tam snad ještě naleznou, nezmění už asi nic podstatného na mém vylíčení. A konečně jest mi vzpomenouti přátelské pomoci prof. F. Syřiště, jenž mi dal s nezištnou laskavostí k disposici všechen rukopisný materiál vzpomínkový, který si pracně sebral od účastníků zborovské bitvy. Doplnil jsem všechno to interviewy s některými bojovníky od Zborova a pokusil se o objektivní vylíčení průběhu celého boje. Nebyla to však úloha lehká! Je těžko psát kriticky historii boje, z něhož jsou dnes obě strany aspoň částečně v jednom táboru, je těžko oceňovat jednotlivé fáse boje Čechů a Slováků proti Čechoslovákům... Podařilo se mi přes to přese všechno pravdivě vylíčit zborovský zápas a zůstal-li jsem práv oběma stranám, je to mou nejlepší odměnou. Čtenáře této knihy, kteří by se chtěli poučit o pramenech a o literatuře k dějinám bitvy u Zborova, odkazuji k svému článku v červencovém sešitě "Naší revoluce". Nemohl jsem už této knihy zatěžovati obšírným rozborem pramenů. Odevzdávaje nyní knihu v ruce čtenářů, mám za svou povinnost poděkovat plukovníku Adolfu Linhartovi, který mi byl věrným spolupracovníkem v pracích výzkumných, a vojenskému archivu RČS, který pod vedením pana generála Kamila Holého přispěl obětavě k tomu, že moje kniha mohla vyjít v této úpravě a přes všechny nenadálé překážky právě včas k desátému výročí zborovské bitvy. A nemohu nevzpomenout ani podplukovníka Rudolfa Kiszlinka v rakouském válečném archivu, který mně - nevojáku - svou vojenskou prací o bojových událostech ve východní Haliči roku 1917 usnadnil obtížný můj úkol. Děkuji všem těmto i ostatním nejmenovaným pánům, kteří mi vzpomínkami i radou přátelsky pomohli. V Praze dne 30. června 1927. Vladimír Klecanda

Obsah: