Anotace:
Při svých každodenních objížďkách krajem se James Herriot často setkával se starými lidmi žijícími v malých chaloupkách s kočkou schoulenou u krbu nebo na jejich klíně. Byl to zemědělský kraj, a tak měl nejvíce pacientů mezi ovcemi, vepři a skotem, semtam léčil i koně. James Herriot si často povzdechl, že ačkoliv se v praxi zabýval léčením velkých zvířat, bylo jeho snem léčit kočky a psy. Promoval však za velké krize v třicátých letech, kdy bylo těžké sehnat práci, a tak se nakonec plahočil v holínkách po vysočině severního Yorkshiru. Pracoval tam padesát let a každá minuta se mu zdála nádherná, i když se zpočátku obával, že mu budou chybět košky. Mýlil se. Kočky byly všude. Na každém hospodářství. Byly živoucím zabezpečovacím zařízením proti myším a vedly nezávislý život. A tak často, když ošetřoval krávu, našel v seně uhnizděnou kočku s koťaty. Buď byly zachumlané mezi otýpkami slámy, nebo se blaženě vyvalovaly na sluníčku. Na sklonku svého života, jako vyjádření obdivu ke kočkám, sestavil James Herriot tuto útlou knížku příběhů o kočkách, jejich hravé družnosti a touze po svobodě a samostatnosti. A jako vždy čtenáře vtáhne do drsného života farmářů na vysočině - a čtenář se nechá vtáhnout rád. (obálka 1998)