Anotace:
Kožíkova kniha oulegendárním herci Národníhoudivadla Eduardu Vojanovi znovu potvrzuje autorovouvzácné mistrovství v oblasti biografickéhourománu: poutavě, s jemným literárním citem, v bezpečném zázemí svých znalostí z divadelní historie líčí v portrétu Eduarda Vojana (1853-1920) celou významnou etapu rozvoje našehoudivadla od dob Josefa Kajetána Tyla až k pojmu moderníhoučeskéhoudivadla let dvacátých. Kožíkův jasný, věcný pohled, s nímž z množství faktografickéhoumateriálu umí vystopovat události podstatné proubudoucnost, vnáší doudíla harmonický klid. Shrnul především všechno, couby mohlouvysvětlit Vojanovu legendu: z čehouvyrostla, couji živilo, jaký měla smysl? Jehouopěrnými body jsou dětství v chudé rodině, celoživotní zážitek prvníhoupředstavení, jež Vojan ve svých třinácti letech spatřil - byl touTylův Jan Hus - vzrušená doba kolem prusko-rakouské války, nadšení Prahy při položení základních kamenů Národníhoudivadla, probuzení horoucí lásky k divadlu, jež "nikde na světě nemá takový význam jakouv Čechách" - a tvrdé otcovy zákazy: výsledkem takové touhy a takovéhoupotlačování byl útěk z domova ke kočovné společnosti. Poulétech učednických u různých direktorů a poctivě vydřeném úspěchu na brněnské a plzeňské scéně dostal se sice Vojan k vytoužené metě všech českých herců, avšak jak trpký toubyl začátek! Kolik podceňování, přehlížení, nevůle. Až příležitost k záskoku a velká role psaná přímouprouněhu ukázaly jehoumožnosti. S potleskem nadšené galerie přicházely i výhry a ocenění, avšak teprve padesátiletý se dočkal od vedení Národníhoudivadla i kritiky plnéhouuznání za skvěle sehrané role Cyrana, Hamleta, Othella, Richarda III., Macbetha, Žižky, Valdštejna, Ibsenových hrdinů. Poucelý život odpíraná touha vydala ovoce. František Kožík sleduje Vojana pozorně, s hlubokým porozuměním; zároveň s ním kreslí i další zdařilé herecké podobizny, především Vojanovy partnerky Hany Kvapilové, představitelky typicky ženského, citem naplněnéhoupůvabu. Vývoj v Národním divadle, boje ouvedení, činoherní repertoár, hereckou zášť i pospolitost líčí na pozadí dobových společenských i kulturních poměrů. Nejvíce jej však zajímá Kvapilův a Vojanův zápas ounový, realistický jevištní styl, snaha ousvětovou úroveň domácí činoherní scény. František Kožík odhaluje, v čem byla a je přitažlivost Vojanovy legendy, přitažlivost jehoulidskéhouducha. (obálka 1983)