Anotace:
Jméno Marie Hübnerové (1865-1931), jedné z největších hereček vojanovské generace a českého divadla vůbec, je dnes v širší veřejnosti poměrně málo známé. Stalo se legendou především pro ty, kdo ji ještě zastihli na jevišti, kdo se mohli setkat s její mimořádnou osobností, kdo byli svědky její umělecké jedinečnosti a přitom herecké univerzálnosti. Po celých padesát let své činnosti stála v čele všech nastupujících proudů, připravena říci k nim něco nového, svého. Učila se u starých kočujících společností, kde pamatovali ještě J. K. Tyla. Jednu chvíli se zdálo, že její vlastní pole působnosti je v realismu - časem jej obohatila po vzoru Moskevských o psychologický výraz. Jediná z herců Kvapilovy školy dokázala ve 20. letech úspěšně pracovat v Hilarových expresionistických a civilistických inscenacích. Na samém konci života dokonce našla spojení i s meziválečnou divadelní avantgardou, reprezentovanou Jindřichem Honzlem a Jiřím Frejkou. Stala se na scéně symbolem mateřství laskavého, statečného i tragicky vznešeného a současně byla i nejlepším ženským komikem své doby. Její bohaté, výrazově mnohovrstevnaté herectví ocenila celá plejáda českých i zahraničních kritiků.
Kniha "Život za divadlo" splácí mnohaletý dluh, kterým je česká kultura Marii Hübnerové povinna, a současně upozorňuje na některé styčné body jejího herectví se současnými jevištními snahami. Osu publikace tvoří výklad autorky, do něhož jsou organicky začleněny dobové dokumenty nejrůznější povahy: paměti a vzpomínky, korespondence, divadelní kritiky a stati, interviewy, ankety, materiály většinou zapomenuté, někdy i neznámé, ukryté v různých archívech a knihovnách. Jejich pomocí je v dramatickém spádu rekonstruován hereččin život, její lidská i umělecká tvář, názory na hereckou práci, nejvýznamnější role, všechny peripetie jejího osudového spojení s českým divadlem. Dynamická metoda moderní literatury faktu umožňuje postihnout složitý zjev Marie Hübnerové v celé jeho bohatosti a stálé proměnlivosti.
(obálka 1986)
|