Anotace:
Předmluva k českému vydání: Ve známé knize Umberta Eca Foucaltovo kyvadlo, věnované tajným společnostem i spiknutím, která osnují, čteme, že není nic snazšího než seznámit se s Protokoly sionských mudrců - stále se totiž někde objevují nová vydání. Skutečně, od chvíle prvního vydání roku 1903 vycházely Protokoly mnohokrát a jejich celkový náklad dosáhl několika, snad víc než deseti milionů výtisků. Vycházely (a nadále vycházejí) v různých jazycích - polsky i česky, rusky i slovensky, francouzsky i srbsky, ba i v arabštině a japonštině. Pokaždé s úvodem či doslovem zdůrazňujícím pravost tohoto dokumentu. Výjimkou jsou dvě vydání Protokolů, která se objevila téměř současně roku 1992. Mám na mysli knihu Sergia Romana I falsi protocolli. Il "comploto ebraico" dalla Russia di Nicola II a oggi (Milán 1992) a svou vlastní práci Protokoły mędrców Syjonu. Autentyk czy falsyfikat? (Varšava 1992). Tato česká verze je - poněkud rozšířeným a opraveným - druhým vydáním varšavské publikace. S. Romano podobně jako autor těchto řádků se pokusili přesvědčit čtenáře, že v případě Protokolů se setkáváme se zřejmým fazifikátem. Není to vůbec snadná úloha, uvědomíme-li si, kolik lidí má sklon pohlížet na minulost prizmatem spiklenecké teorie dějin. A Protokoly jsou klasickým příkladem právě takového pohledu na historii. Jsou jedním z článků dlouhého řetězce lidské podezíravosti, obviňování a obav, ale také výrazem touhy po uspořádaném pohledu na dějiny světa. Připomeňme tu ještě jednou zmíněný román Umberta Eca, v němž jedna hrdinka (Lia) praví: "Lidstvo nemůže snést pomyšlení, že svět vznikl náhodou, omylem [...] Je tedy nutné vymyslet kosmické spiknutí, Boha, anděly nebo čerty." Proto svou rozpravu zahajuji spikleneckou teorií dějin.