Anotace:
G. B. Shaw: Kdo je T. E. Lawrence Mezi zjevy, kterým se podivujeme, jest nejpodivuhodnější buď jednotlivec, který pronikl až k hranicím geniality, anebo mladý muž, který prožil v mládí dobrodružství epické šíře a důležitosti. Poměr pravděpodobnosti jednoho z těchto dvou případů je asi jedna ku milionu. Avšak kterým číslem by se dal vyjádřiti koeficient zvláštnosti u toho, kdo tyto oba případy spojuje. Skutečně, spojení toto bylo dáno naší dobou, ve které sedíme se zatajeným dechem a očekáváme katastrofy. Objevuje se plukovník Lawrence (sám sebe uvádí obyčejně začátečními písmenami) a již jako reportér z arabsko-turecké války jest pověstnější, než byl onen Kněz Jan, který, jak známo, nebo jak není známo, byl ve středověku králem Habeše. Při bližším pohledu se z něho vyklubává spisovatel jedné z mála hrdinských knih - přitom vykonal hrdinské činy, o kterých vypravuje ve věku, ve kterém mladí důstojníci sotva smějí v kasinu u tabule otevříti ústa. Osud muže, který své šípy vystřílel dříve, než dosáhl třicítky, a pro kterého již není světů, kterých by bylo možno dobývati, se dá s pohnutím srovnati s osudem genia, který zemře neoplakáván, beze cti a beze slávy, a jenž jest za sto let vyhrabán a jest mu dána nesmrtelnost. Nikdo nemůže rozhodnouti, který osud je záviděníhodnější. Avšak je zmírněn, když hrdina jako druhou tetivu na luku má literární schopnosti. A Lawrencovi jest v tom požehnáno nejvyšší měrou. Svým jednoduchým vyprávěcím způsobem umí dáti vystoupiti každé osobnosti, každému příběhu v takové živosti, že máme z toho více, než kdybychom u toho byli vlastníma očima a ušima. Devět set devadesát devět pozorovatelů z tisíce by nezpozorovalo podrobnosti, kterými jeho vyprávění oplývá. Na př. když plasticky líčil odchod pestrých Fejsálových houfů, viděli jsme co nejnázorněji, jak Arab stoupá na svého velblouda, jak upravuje pro výjezd své podivné ústrojí, jak béře s sebou svého otroka (jestliže má jakého) jako Evropan svůj tlumok. Co se týče jeho líčení krajiny, ani jeden psavý romanopisec, při svém nedostatku látky, nedostihl ani přibližně na tomto poli schopnosti Lawrence. A tyto popisy nepůsobí, jako by byly do textu uměle vpraveny (jako obvykle), nýbrž souvisí tak úzce s bytností jeho knihy, že neztrácíme ani na okamžik pocit pustiny, kterou táhneme, hor, jež jsou kolem nás a nad námi, zlých rozmarů podnebí, nocí a jiter, zapadů slunečních a poledních paren. Stejně spontánně vnímáme lidské bytosti, se kterými nás autor seznamuje. Slyšíme zvuk jejich hlasů, měnící se výraz jejich obličejů, a to vše bez práce, se kterou si musí čtenář vyvolati podobné dojmy v jiných případech. Lawrence je magicky jasný; co líčí, jest přesvědčivé jako skutečnost a tajuplné jako operní představení. Auda, jemuž byl po zběsilém útoku jeho jezdců na velbloudech zastřelen kůň, rozbit dalekohled v ruce, který zůstal nezraněn, přesto že jeho šatem prošlo šest kulí, přičítá své šťastné zachránění vedle Allaha též Koranu, vyráběnému v Glasgowě za 18 pencí, jejž zakoupil jako talisman za 120 liber šterlinků, tento Auda jest nefalšovaným typem arabského náčelníka, s jeho hrdinným baritonem. Vše, co popisuje, je mnohohlasné jako partitura ochestru. Nejskvělejší výše dobrodružné romantiky odrážejí se zřetelně od pekla mučených těl, trýzněných duší, a člověk jest šťasten, když mezi nimi najde nějakého zcela obyčejného podvodníka jen proto, aby se mu mohl smáti. Lawrence má miltonovskou chmurnost a velikost. Někdy pochybnosti jeho ducha a neklid jeho srdce ustupují pekelnému téměř humoru, a dráždivé, šílené smělosti. Pro autora a hrdninu této knihy jest charakteristické, že vyloučil obezřetně jakoukoliv možnost, vydělati kdy na této knihy jediný haléř. A pro panující poměry jest neméně charakteristické, že se mlčky předpokládá, že autor jest dostatečně uctěn a odměněn příjmy ze své knihy. Jemu toto přehnaně idealistické gesto sluší, avšak nedá se tvrditi, že by též ostatnímu světu slušelo gesto, jež zaujal. V Anglii jest slušným mravem, že mladí lidé nesmějí věděti více než starší generace. Nic se neprotivilo zkušenosti a metodě více než způsob, jakým Lawrence ve světové válce vehnal do úzkých Turecko, totiž že mu nasadil na zad revoltu Arabů. A pro mládež by bylo špatným příkladem chváliti a odměňovati věci, které neodpovídají metodě a zkušenosti, krátce mládí povzbuzovati. (2. vydání, 1934)