Anotace:
"Tělo jsem a duše" - tak mluví dítě. Procitlý a vědoucí však praví: "Tělo jsem a tělo a pranic více; a duše jest jen slovo pro něco na těle." Tato slova Friedricha Nietzscheho by mohla státi jako motto v čele většiny psychologických studií XIX. století. Na rozdíl od všech filosofů XIX. století tíhne Bergson spíše k Schopenhauerovi a Descartovi. Vlastní vědomí, vlastní duševní život je pro Bergsona, jako pro Descarta, jistotou nejzákladnější a nejpůvodnější. Dr. Milič Čapek ve své obsáhlé studii přirovnává velkého Bergsona ke geniu Březinově. Oba jsou evolucionisté, oba jsou kolektivisté, oba optimisté. Nejsprávnější slovo pro bergsonism je snad meliorism, jež označuje takové pojetí skutečnosti, které si nedělá zbytečných ilusí, ale věří v tvárlivost skutečnosti. Mohutné dílo Bergsonovo je Čapkovou studií nejen plně zhodnoceno, nýbrž i podává obraz celého směru, tak příznačného pro vývoj moderní psychologie a duševního bádání. Je to zajímavá kniha pro každého laika, neboť se v ní poučí o mnohém, co je mu nejasným, o mnohém, co potřebuje vědět, a o mnohém, co pokládá za prospěšné, aby získal do svého duševního majetku. [obálka Nakladatelské družstvo Máje 1939]