Anotace:
Materialistické pojetí dějinných událostí a výsledky samostatného bádání o napoleonské epoše odlišují monografii sovětského historika od většiny historiografie, která idealisuje Napoleona jako dovršitele Velké revoluce. Tarle ho naopak charakterisuje jako likvidátora ideálů a sil této revoluce, jejíž národní válku vystřídává imperialistickým výbojem. Permamentní válkou, využívající v dosud nebývalém měřítku hospodářského a lidského potenciálu a vedenou jedinečným vojenským geniem, buduje světovou říši v úzkém zájmu francouzské obchodní a průmyslové buržoasie, a vytváří despoticky na troskách feudalismu podmínky pro kapitalistické vykořisťování námezdné práce. Hospodářský a vojenský souboj s kapitalisticky pokročilejší Anglií posléze prohrává, říše se zhroutí a zbývá jediný kladný přínos: uspíšené rozbití hospodářsky zaostalého feudalismu v celé Evropě. V závěrečných kapitolách podává autor výklad pojmu "bonapartismus" a kritický přehled napoleonské historiografie.