Anotace:
Nestor polského divadla Wojciech Bogusławski (1759-1829) se na sklonku života, v době, kdy vídeňský kongres potvrdil likvidaci Polska a Varšavské knížectví, vytvořené Napoleonem, připadlo Rusku, vrací ze Lvova do vyhladovělé a zastrašené Varšavy s úmyslem hrát v Národním divadle a stát se opět jeho ředitelem jako v dobách někdejší slávy, kdy dovedl polskou Thálii k nebývalému rozkvětu. Tento zkušený divadelník a dramatik zná své současníky i jejich oportunismus, zná i síly, které manipulují kulturním a politickým životem. Nezakládá si na čistém osobním štítu, dovede se uchýli i k podvodům, intrikám, komporomisům a machinacím, aby dosáhl svého - stát na vrcholu divadelního dění, kam díky svému talentu a intelektu právem náleží.
Spiróův román však není pouhou monografií nerovného boje osamoceného giganta s mocí, zastoupenou zde tajemnou společností Iksů usilující o reglementaci divadelního života v duchu přežívající klasicistické estetiky, je i široce pojatou historickou freskou, jejíž autenticitu umocňuje dovedné využití dobových materiálů od divadelních kritik až po konfidentská hlášení, a je i filozofickou meditací o obecném údělu umělce a o osobní angažovanosti. Ve svém dopise tvůrci monografie o W. Bogusłavském Z. Raszeckému Spiró uvádí: "Snad si pamatujete, pane profesore: sice nerad, ale sdílel jsem závěry Vašeho rozboru, že velká próza se dnes může zrodit jen v Sovětském svazu a ve Spojených státech, u nás - v Polsku a Maďarsku - pro ni nejsou podmínky. V hloubi duše jsem přece jen doufal, že románem, který napíšu, nás popřu. Chtěl jsem napsat dílo, pod nímž praskne stůl." Ohlas románu doma i v zahraničí jeho slova jen potvrzuje.
(obálka 1990)
|